Roku 1884 vyšel román francouzského spisovatele Jorise-Karla Huysmanse „Naruby“, který kritikové v toku času označili za knihu „pocitu marnosti a životní banality“. A je to právě dnes nepříliš frekventované slovo „naruby“, které mne napadá téměř vždy, když čtu o současných činech dnešní vlády. Důchodová reforma: namísto toho, aby se politicky a odborně důkladně připravila, a to včetně vysvětlovací kampaně s plnohodnotnými údaji a argumenty, všechno je naruby: představí se polotovar a pak se k němu přilepuje to či ono, mění zásadní věci bez toho, aby byly známy systémové dopady, a vše vypadá, jako by podléhalo momentálním náladám politiků a tlakům lobbistů. Pocit marnosti, který z toho člověk pociťuje, je více než silný.
Financování přechodu na jiný důchodový systém: namísto toho, aby se v prvé a poslední řadě hledaly vnitřní úspory v neuvěřitelně plýtvavém systému správy státu, sáhne se k tomu nejjednoduššímu, ke zvýšení nepřímých daní, v tomto případě DPH. Tedy opět vše naruby. A člověka popadá pocit marnosti , když vidí ty kocourkovské návrhy o daňových výjimkách s nižší sazbou daně, opět podléhající politickým rozmarům stran a straniček.
Protesty lékařů, končící plošným přihozením peněz všem: namísto toho, aby se nejprve konečně připravila solidní reforma zdravotnictví (a možností, jaký má být cílový stav, je velmi, velice omezený počet), která by ucpala bezednou černou díru českého zdravotnictví, a teprve pak se z ušetřených peněz patřičně přidalo těm, kteří si to za rozsah a kvalitu své práce zaslouží, uzmou se finanční prostředky zdravotním pojišťovnám a začne se horečně pátrat, kde je vzít na další léta. Opět vše totálně naruby. Snižování schodků státních rozpočtů: namísto drakonických škrtů spousty zbytečných výdajů, často relativně drobných, které však dohromady tvoří miliardy, a namísto rušení spousty zbytných a zbytečných úřadů a institucí s úředníky, vymýšlejícími neustále nové a nové vyhlášky a paragrafy, a namísto stejně drakonického proplení legislativní džungle, v níž už bloudí i erudovaní právníci, jsme svědky plošného krácení peněz a nesystémového propouštění, podléhajících spíše touze po mediální popularitě jednotlivých ministrů než závěrům kvalitních analýz a auditů. Navíc doprovázených nesmyslnými statisícovými odměnami kamarádům a hujerům. Všechno naruby, s pocitem marnosti téměř nesnesitelným. Módní hit všech politiků, boj s korupcí: namísto jedné jediné účinné metody, tedy likvidování jednoho možného korupčního prostředí za druhým likvidací děsivé míry přerozdělování a děsivé míry svévolného rozhodování úředníků, je vše naruby. Toto se téměř neděje, spíše naopak, zato hon na nějakou „velkou rybu“ politických konkurentů téměř v přímém přenosu se za něj mediálně vydává, neboť je na rozdíl od tvrdé každodenní práce mediálně vděčný.
Dalo by se tak pokračovat hodně dlouho a jistě si každý ze čtenářů vybaví leccos dalšího ze své každodenní zkušenosti, co je zcela naruby. V roce 2014 uplyne 130 let od vydání výše zmíněného Huysmansova románu. Je to také rok řádných voleb. Myslím, že je nejvyšší čas začít se důkladně rozhlížet po lidech, kteří by skýtali alespoň elementární záruku kýženého obrácení politiky lícem vzhůru. Bude to těžké, přetěžké, ale vzdát to nejde.
***
Důchodová reforma: namísto toho, aby se důkladně připravila, a to včetně vysvětlovací kampaně, všechno je naruby: představí se polotovar a pak se k němu přilepuje to či ono...
O autorovi| MIROSLAV MACEK, publicista a bývalý politik
