Ivan Bukovský se narodil v roce 1949 v Praze, kde také vystudoval malbu u profesora Jana Smetany na Akademii výtvarných umění. V létě roku 1980 se zúčastnil z dnešního pohledu výjimečného výtvarného sympozia v Terezíně, jež se inspirovalo ideou malíře Jiřího Sozanského konfrontovat soudobou uměleckou tvorbu s děsivou realitou koncentračního tábora. Vedle SVU Mánes je Bukovský členem umělecké skupiny Lipany. Od počátku osmdesátých let až dodnes žije a tvoří na Příbramsku.
Záhy objevený talent Na rozsáhlé výstavě, která čítá více než padesát převážně velkoformátových děl, jsou hned na počátku prezentovány autorovy rané práce vytvořené v dětském věku jedenácti až třinácti let. Už zde se výrazně projevil přirozený malířský talent, který výtvarník dále rozvíjel během svých pražských studií.
Na konci sedmdesátých a v průběhu osmdesátých let byl umělec uhranut jak metaforickým tématem zdí, ohrad a jiných podobně materializovaných překážek, tak existenciálně podbarvenou figurou, již dramaticky inscenoval po vzoru reportážní fotografie zachycující krátký, avšak tíživý výřez skutečnosti. Obrazy, jako jsou kupříkladu Čelisti (1977), navíc prozrazují výtvarníkův skrytý smysl pro ironii, nadsázku a místy dokonce i grotesknost.
Nastupuje nová etapa Umělcova tvorba první poloviny devadesátých let se pak nese v tíživě drastickém duchu mrtvých těl a jejich pomalu se rozkládajících částí sesypaných často na jednu velkou hromadu, která zosobňuje všechny lidské bolesti, smutky a neštěstí. Plátna nazvaná Jeremiáš (1993) či Izaiáš (1993) proto více připomínají morbidní surrealistická zátiší nežli poklidné podobizny starozákonních proroků.
Postupem času můžeme pozorovat, jak Bukovského opouští zaujetí pro alegorické znázornění smrti a zla a začíná se intenzivněji věnovat problému výtvarné aktualizace biblických a mytologických vyprávění. Novou, srozumitelnější formou, oproštěnou od předchozího motivu násilí, oživuje jak hrdiny řeckých bájí, jako je třeba Ikaros (2007), tak postavy starozákonních a novozákonních knih, jako jsou Job (2001) nebo Jan Křtitel na obraze s názvem Salome (2006). Jejich příběhy místy přetváří do všeobecných lidských témat, jak můžeme kupříkladu vidět na plátně Rozhovor (2007) či na obraze Hra s ohněm (2007), který se vyznačuje mistrně dramatickým obsahem i výtečnou skladbou barev.
Obdobně skvostně vyváženým dílem je také jeden z Bukovského posledních obrazů nazvaný Salome (2008), jenž nezapře poučení malířským dílem Rembrandta či Karla Škréty. Zdá se proto, že u autora nastupuje nová tvůrčí etapa, která se nejspíše ponese v uměleckých ozvěnách baroka.
Rozsáhlá retrospektiva děl Ivana Bukovského zaujímající celá dvě patra příbramské galerie tak představuje autora jako bytostného figuralistického malíře, který se nezastavil u jednoho jediného motivu či omezeného způsobu jeho výtvarného podání. Umělcova tvorba patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co současné české umění může nabídnout. Je proto nadmíru potěšující, že takto nadaný a schopný výtvarník nevystavuje pouze ve velkých centrech, ale i v menších městech, jako je Příbram.
HODNOCENÍ LN ****
Ivan Bukovský: Ohlédnutí
Galerie Františka Drtikola Příbram, do 27. února
