Z konzervatoře zběhl a teď je jedním z nejuznávanějších sportovních rybářů v Evropě.
* LN Kdy jste chytil svoji první rybu?
To si přesně pomatuji, byl to asi desetikilový kapr, kterého jsem ulovil v průhonickém parku, když mi bylo pět.
* LN Rodiče vás dali na konzervatoř, kde jste studoval kontrabas, ale ve třetím ročníku jste školu přerušil. Nebylo by bývalo rozumnější ponechat si rybaření jen jako koníček?
Určitě ne. Já když něco dělám, tak to dělám pořádně, a kdybych chtěl hrát na kontrabas opravdu dobře, musel bych hrát mnoho hodin denně a nic jiného bych nestíhal. Když jsem si uvědomil, jak moji kantoři jen dřou, aby mohli hrát v České filharmonii, za což si vysloužili platy jako uklízečka, tak mi to připadalo divné. Já nechci v žádném případě snižovat povolání uklízečky, ale tak jsem si říkal, že uklízet se člověk naučí za tři minuty, kdežto hrát špičkově na nástroj není zas taková legrace. Bylo mi jasné, že nechci, aby se můj život takto ubíral. Takže u mě je to obráceně. Muzika mi zůstala jako koníček, a jelikož miluji přírodu a strašně mě baví rybaření a cestování, šel jsem touto cestou.
* LN Jenže ta byla na začátku poněkud trnitá, jelikož jste se neměl od koho učit.
Přesně tak. Bylo hodně těžké etablovat se jako sportovní rybář, protože nikdo takový tady přede mnou nebyl. Když se chcete stát dobrým automechanikem, tak jdete za dobrým automechanikem a on vás to naučí. Ale řekněte někomu, že se chcete stát výborným sportovním rybářem... Každý si ťukal na čelo - nemáš šanci, vždyť tady ani není moře...
* LN A co námitky typu: to si myslíš, že tě rybaření uživí?
No jasně, to byl jeden z hlavních argumentů, jenže mně bylo tehdy jedno, že jím suché rohlíky, dělal jsem to z lásky k přírodě a k rybám, peníze jsem neřešil. Ale vytrval jsem. Teď jsem štěstím bez sebe, že se mi v podstatě splnil „americký sen“, protože se mi povedlo živit se tím, co je můj největší koníček.
* LN Zmínil jste lásku k rybám. Ale setkala jsem se s názorem, že ty ryby velmi trpí, když je lovíte, obzvlášť když je to větší ryba a vy ji lovíte na háček. S tím nemáte problém?
Víte, tohle říkají lidé, kteří tomu nerozumí. Mají pocit, že rybám ubližujeme, ale určitě také nosí bundy, boty a kabelky z kůže... Málokdo na této planetě má právo toto hodnotit. Ale abych to trochu uvedl na pravou míru -přední ichtyologové říkají, že rybí tlamka přijímá mnohem ostřejší předměty, než je ten háček, protože se živí například škebličkami, které, když se jich dotknete, vám rozříznou ruku.
* LN Sportovní rybáři pouštějí ulovené ryby zpět. Nebylo by tedy nakonec lepší je zabít?
S tímto názorem nesouhlasím. Sportovní rybolov je důležitý mezikrok mezi rybářem, který chytá ryby jako potravu a zabije všechno, a rybářem, který má zážitek z lovu a chce se na ryby jenom dívat.
* LN Vy tedy ryby zpátky pouštíte?
Jasně.
* LN Úplně všechny?
Ano, všechny ryby vracím vodě, protože pak mají i ostatní sportovní rybáři šanci se s nimi setkat.
* LN Nedávno jste se vrátil z Amazonie, kde jste pobýval v pralese mezi indiány. Proč jste se vydal zrovna tam?
V Amazonii jsem byl již několikrát. Už dříve jsem se tam setkal s bájnou rybou Arapaima gigas, kterou jsme my, Češi, zdokumenovali ve volné přírodě jako první na světě. Ta ryba mě natolik uchvátila, že jsem se rozhodl natočit o ní dokument. Ale nejen o ní, vždycky jsem měl touhu zdokumentovat i život původních obyvatel Amazonie, a tak jsem se letos vypravil do míst, kde jsem doufal v tato setkání. S kameramanem Jirkou Studničkou jsme se vypravili osm set kilometrů do nitra pralesa. Cesta nám trvala osm dní, letěli jsme letadlem, jeli na kánoích a nakonec jsme šli dlouho pěšky, až jsme se dostali do nejodlehlejší oblasti Amazonie, k indiánskému kmeni, který nikdy neviděl bílé lidi. Jsou to indiáni, kteří žijí kočovným životem, chodí po lese nazí a přirození mají přivázaná k břichu provázky z lián.
* LN Jak reagovali, když poprvé viděli bělocha?
Pro ně to muselo být jako „setkání třetího druhu“, jako vidět mimozemšťany, protože na něco takového nebyli absolutně připravení. Viděl jsem v jejich očích takovou zvláštní bázeň, připomnělo mi to situaci, když jsem poprvé potkal ve volné přírodě jaguára, ten pohled byl velmi podobný. Ta šelma nikdy neviděla lidi, nevěděla, jestli má utéct, zůstat, nebo na vás zaútočit. Tak proběhlo i moje první setkání s indiány. Jsou to úžasní lidé, akorát mají smůlu, že do těchto oblastí najíždějí různé ropné společnosti, které pak vyhlazují celé rodiny.
* LN Předpokládám, že jste měl s sebou digitální fotoaparát. Jak reagovali na to, když se viděli ve foťáku na fotce?
Vůbec to nechápali. Seděli u té fotografie dvě, tři hodiny. Nedokázali pochopit, jak je to možné, a já jsem nebyl schopen jim to vysvětlit.
* LN Jak jste se dorozumívali?
S nimi se nedorozumíte. V oblasti Amazonie je více než 260 indiánských dialektů, jedna osada má třeba jen třicet lidí, kteří mají svůj jazyk, jemuž nikdo jiný na světě nerozumí. Ti indiáni, u nichž jsem byl letos, ani nemluvili, vyluzovali jen cosi, co připomínalo zvuky zvířat. V mnoha jazycích jsem schopen domyslet si, oč se jedná, tady jsem neměl šanci.
* LN Co jste se od nich naučil?
Za ten měsíc, co jsme tam společně žili, jsem si vypěstoval velkou pokoru k pralesu. Když tam přijdete, můžete se naivně domnívat, že se umíte v přírodě pohybovat, ale ti indiáni vás velmi rychle vyvedou z omylu. Pro příklad - ať jsem se snažil chodit sebevíc potichu, stejně pode mnou praskaly větvičky. No, a ten indián běží, jak nejrychleji umí, a neslyšíte vůbec nic. To je strašně důležité. Nesmíte být slyšet ani vidět, abyste si ulovila potravu. A ty jejich lovecké dovednosti! Loví pomocí oštěpů a jedu kurare, foukají šipky do vrcholků sekvojí, kde vidí nějaká zvířata, zatímco vy nevidíte nic... Mají smysly, které jsme my pravděpodobně už dávno ztratili.
* LN Co jste tam jedli a pili?
To, co dal prales, a to, co dala řeka. (smích) Lidi tady si nedovedou představit, že tam nemají supermarket, kde by si nakoupili. Zrovna nedávno jsem četl studii, že kdyby v Holandsku přestala fungovat elektřina, tak v průběhu jednoho týdne vymře 30 % populace, což je neuvěřitelné číslo, ale asi dost reálné, protože celý náš svět je na elektřině závislý. Přestaly by fungovat mrazáky, ledničky... No, v pralese tyto výdobytky nejsou. Když mají indiáni hlad, musejí jít lovit a být úspěšní. I v hloubi pralesa musí najít vodu. Kdyby se s tímto světem něco stalo, tito lidé by měli určitě největší šanci přežít.
* LN Letos jste v té Amazonii udělal světový rekord, když jste na prut chytil největší sladkovodní rybu světa, stodevadesátikilového sumce, který se latinsky jmenuje Brachyplatystoma filamentosum. Popište, jak se to celé vlastně seběhlo.
To byla absolutní náhoda. Když jsme se vraceli od indiánů, měli jsme čtyři dny k dobru, a tak jsme se rozhodli, že zkusíme chytat. Hned první večer jsme měli takový záběr od ryby, že jsem se s něčím tak brutálním nesetkal. Snažil jsem se vlasec dobržďovat palcem a prsty, spálilo mi to obě ruce, tak jsem si řekl, sakra, děje se něco zvláštního, to bude monstrum. V průběhu tří dní jsme měli několik dalších záběrů, kdy jsme byli v lodi, a najednou jako by kolem nás projel rychlík. Přemýšleli jsme, jak na tu rybu vyzrát, tak jsme spletli vlasce dohromady, až jsme z nich vytvořili téměř lano. Poslední den jsem si řekl: teď, nebo nikdy. Nejdřív jsme vytáhli sumce, který měl osmdesát kilo, ale večer těsně po setmění zabrala ryba, která vymotala přes půl kilometru návinu, než jsme se vůbec stačili vzpamatovat, a pak začal urputný souboj. V úplné tmě jsme jeli po té obrovské řece, kolem nás plavaly masivní kmeny, pět hodin jsme se snažili tu rybu vylovit. S vypětím posledních sil se nám nakonec podařilo vtáhnout ji do lodi - a tehdy jsme si uvědomili, co se nám povedlo. Měla 190 kilo a je to největší sladkovodní ryba, která byla kdy na prut ulovena.
* LN Jaké to je, stát se držitelem takového rekordu?
Je to samozřejmě příjemné, ale já to nedělám kvůli tomu, abych byl někde zapsán. Také musím říci, že ryby, které jsme tam lovili a ztratili, byly ještě mnohem větší. Bohužel jsme na to nebyli připraveni, na to se ani nejde připravit, protože těžší kalibr vybavení už neexistuje. Ale každopádně bych se tam jednou chtěl vrátit.
* LN Jak to probíhalo, když jste toho sumce vytáhli? Těšili jste se z něj a říkali si: to je ale pašák?
Nikdy v životě jsem nic tak obrovského neviděl a ten pocit, kdy jste sama s takovým monstrem v nitru pralesa, se nedá popsat. Byli jsme v euforii, já jsem řval radostí na celý prales.
* LN Bylo vám pak líto pustit ho zpátky do řeky?
Vůbec ne. Vrátit rybu řece je na tom to nejhezčí, protože pak máte možnost se s ní potkat znovu.
* LN Tahle vaše životní náplň je asi hodně finančně náročná. Jakým způsobem svoje rybaření financujete?
Všichni si myslí, že to je hodně finančně náročné, ale opak je pravdou. Pokud pojedete na dva týdny na dovolenou do Španělska, tak vás to vyjde na mnohem víc peněz, než vyšel mě pobyt v Amazonii, protože do Amazonie si koupíte v podstatě jen letenku, maximálně trochu jídla, ale jakmile se ocitnete přímo v pralese, tak můžete ze svých peněz dělat maximálně vlaštovky. Protože si tam za ně nic nekoupíte. A i kdybyste narazila náhodou na někoho, kdo ví, co ty papírky znamenají, tak vám za ně stejně nic neprodá, protože všechno, co má u sebe, je pro něho důležité. Já se vždycky snažím o to, abychom mohli v té či oné destinaci zůstat co nejdéle, a to se dá provést, jedině pokud nelpíte na komfortu. Naštěstí se mi podařilo dát dohromady skvělý outdoorový tým, který má všechny dovednosti pro přežití v přírodě: umí slaňovat, potápět se, ovládat letadla. Navíc to nejsou žádné primadony. Když si řekneme, že čtrnáct dní budeme spát v blátě, tak prostě spíme v blátě. A nikdo s tím nemá problém.
* LN Slyšela jsem, že byste v budoucnu jel rád na ryby i do zemí, jako je Írán nebo Irák. Proč právě tam?
Protože chci jezdit tam, kde je nedotčená příroda. Tato místa jsou buď hodně vzdálená, nebo hodně nebezpečná. Proto tam lidé obvykle nejezdí. A proto tam jezdím já. Já nechci hazardovat se životem, ale moje touha vidět to, co ostatní nevidí, je silnější než strach.
***
Curriculum vitae Jakub Vágner (26) se jako první Čech mediálně prosadil v oboru sportovního rybaření. Od patnácti let publikuje v mnoha odborných časopisech u nás i v zahraničí, v sedmnácti natočil první rybářský film o lovu sumců a od osmnácti připravoval a moderoval v ČT rybářský pořad s názvem Jak na to. Pro společnost Multisonic produkuje rybářské filmy, které jsou vysílány v Česku i v zahraničí. Od roku 2005 produkoval a režíroval televizní pořad S Jakubem na rybách, který moderoval s Rudolfem Hrušínským. Později připravoval Rybářskou školičku s Jakubem. Jakub je držitelem čtyř světových rekordů. Prvním rekordem bylo ulovení 147 sumců během 40 hodin lovu ve Španělsku. Druhým ulovení legendární ryby Amazonie Arapaima gigas, třetím sumec o váze 110 kg z dubna loňského roku. Tento svůj rekord překonal na počátku letošního roku, když v Amazonii chytil sumce, který měl 190 kg.
Dobrodruh. Letos v březnu se Jakub Vágner vrátil ze své výpravy po Amazonii, kde žil s místními indiány, které učil rybolovu (č. 1) a indiáni na oplátku zasvětili Jakuba do lovu zvěře (č. 2). Cesty za rybami ho zavedly do všech koutů světa, v Jižní Africe chytal žraloky (č. 3). Před několika týdny ulovil v Amazonii největší sladkovodní rybu světa, Bachyplatystoma filamentosum o hmotnosti 190 kg (č. 4). K jeho nejcennějším úlovkům patří i prehistorická aligátoří ryba, na kterou narazil v Texasu (č. 5). Koláž LN / Radana Kaštovská
