Zpívala písně světových skladatelů (Bacharach, Evretts, Renard, Springfield, také Beatles...) i kvalitních autorů domácích (Ondráček, Mareš, Vitoch, Jakoubek, Michajlov, Brabec, Luboš Svoboda, Petřina...). A také textařů, kteří si pro ni dali vždycky zvlášť záležet – až na několik málo výjimek jí nepsali banality. Písně v jejím podání měly obsah; můžeme se domýšlet, zda měla tak vybraný vkus, nebo štěstí na tvůrčí tým, který ji formoval, či obojí, výsledek je zřejmý i po čtyřiceti letech od původních nahrávek.
První dvě ze tří CD z nově sestaveného kompletu Marty Kubišové připomínají písně obecně známé (Proudy, Loudá se půlměsíc, Mamá, Nechte zvony znít, Magdaléna, Ring-o-ding, Všechny bolesti utiší láska, krásný duet s Waldemarem Matuškou To nechtěl by snad ani d’Artagnan...). Nabízejí ale také songy, jež slýcháme málokdy. Třeba pozoruhodnou temnou píseň Jakube, Jakube (Karel Mareš / Ester Krumbachová) z filmu nové vlny Mučedníci klásky nebo nevšední Blues o tom, že život je chlap Pavla Vitocha a Pavla Vrby. V ní mimochodem (podobně jako v Cestě nebo Bílém stole) po letech musíme ocenit, jak senzačně tehdy zněl orchestr Karla Krautgartnera.
Najde se tu i výmluvná Ondráčkova a Rytířova písnička Tajga blues ’69 („na mapách místa bílá / a prázdné stránky knih...“) nebo z baladického tónu vybočující lombardská lidovka Černá kráska. Druhé CD končí symbolicky Modlitbou pro Martu Jindřicha Brabce a Petra Rady, kterou naštěstí s Josefem Vobrubou a orchestrem Golden Kids stihla zpěvačka v dejvickém studiu ještě nahrát v prosinci 1968. Pak už nadlouho nebylo nic. Hledání nových autorů Počítala, že na ni svět zapomene. Nestalo se. Třetí CD tedy soustřeďuje žeň z Martiny „druhé kariéry“, v níž po letech navázala na své někdejší zpívání. Je to výběr limitovaný autorskými právy (její zásadní výkon v Lloyd Webberově komorním muzikálu Líp se loučí v neděli oficiální nahrávkou zaznamenán není) i hledáním nových autorů.
Dvacetiletá pauza nepoznamenala zpěvačku ničím jiným než přirozeným zráním. Má stejně uhrančivý, snad ještě o poznání silnější výraz, dostatek energie a přesvědčivosti jako kdysi. Ocitla se však v rozjíždějícím se českém showbyznysu sama mimo domluvené party, zavedené líhně a stáje, jež jejím méně zásadovým kolegům zůstaly z minulosti. Proto se k písním z přelomu tisíciletí posluchač zvyklý na „starou “ Kubišovou staví možná trochu ostražitě.
Noví autoři se snaží strefit do zpěvaččina stylu, někdy pietně, někdy bez zábran a někdy fádně. Za odvahu, s níž dává prostor původním písním mladých, si Marta Kubišová zaslouží uznání. Čas ukáže, zda si je zapamatují generace tak, jako její staré hity (museli bychom je ale slýchat i jinde než v malém Divadle Ungelt a na recitálech...). Některé písničky by si to určitě zasloužily – například Nechci být ta druhá Petra Maláska a Václava Kopty... Z třetího CD však stojí za povšimnutí úvodní píseň Promiň (Elton John / Lukáš Hrabal), monumentální titulková melodie seriálu Zdivočelá země (Zdeněk Barták / Eduard Krečmar), zajímavá interpretace písní Lionela Richieho s texty Pavla Vrby a Eduarda Krečmara a rozhodně skvělá varianta proslulé písně Peeta Seegrera s českým textem Jiřiny Fikejzové Řekni, kde ty kytky jsou. Nebo extravagantní kousek z filmu V žáru královské lásky (Jan Hammer / Zdeněk Rytíř / Jan Němec), který zpívá s podporou Viléma Čoka, či naopak jemný duet s Karlem Gottem v traditionalu Jarmark ve Scarborough...
Nepochybně jde o soubor dobrých písní, dobrých autorů a dobrých muzikantů. To přece stačí.
Marta Kubišová: Vyznání
3CD, 1963-2010, Supraphon 2010
