Ve zdravotnictví se nedostává peněz, zní unisono z odborných kruhů i medií. A tak se začínají jako houby po dešti objevovat „zaručené“ nápady a návrhy, kterak stávající, ale hlavně budoucí finanční situaci řešit.
Od těch zdánlivě nejjednoduších, tedy přisypat do zdravotnictví více peněz z rozpočtu nebo je vytáhnout lidem z kapes přímo, až po zdánlivě sofistikovanější „standardy“ a „nadstandardy“, které v poslední době zaujaly místo jakéhosi zázračného léku.
Žádný z těchto návrhů však nevychází z prostého, staletími ověřeného faktu, že rozhodujícím činitelem ve zdravotnictví je „tužka lékaře“ (brk, plnicí pero, psací stroj, počítač). Jen ta, a nikdo jiný, primárně rozhoduje, zda vůbec, co a za kolik se bude léčit – vše ostatní už jsou jen více či méně účinné (ale hlavně neúčinné) regulační prvky.
Vyjdeme-li ovšem z tohoto předpokladu, je jediným účinným mechanismem s přirozenou zpětnou vazbou jednoduchý tržní princip: každý pracovník ve zdravotnictví, který má nějakou rozhodovací pravomoc stojící následně peníze, musí být přímo, bez výjimky a bezprostředně navázán svojí odměnou na efektivitu svého rozhodování.
Jinak řečeno: plýtvavé či zbytné vyšetření či ošetření se promptně promítne negativně do platu, hospodaření řádné, šetrné, efektivní taktéž, pochopitelně kladně. Výmluvy, že lékaři jsou tady od toho, aby léčili, a politikové se mají starat o to, kdo to zaplatí, by bylo záhodno trestat okamžitým vyhazovem. Neboť ani panu primáři by se dozajista nelíbilo, kdyby mu nějaký řemeslník nadělal v domě spoustu oprav a přestaveb, které nepožadoval, navíc z předraženého materiálu, započítal si do ceny dvacet zbytečných cesťáků a pak tvrdil, že to není jeho problém, on práci udělal a pan primář ať platí.
A že jsem se za svého působení ve zdravotnictví a kolem zdravotnictví setkal se spoustou takových zdravotníků, to mi věřte! Co se pak týká nebezpečí tzv. „podléčování“, tedy nedostatečného vyšetřování a léčení za účelem vyššího zisku, opět netřeba vyšlapávat ryze české „zarostlé chodníčky“. Na to už ve světě existují velmi propracované systémy nepodkročitelných standardů, návodů, srovnávacích metod a kontrol a zdravotní pojišťovny je jistě s potěšením převezmou. Nakonec, už dnes toho vědí o svých poskytovatelích zdravotní péče a jejich efektivitě dost a dost. Je tu však jeden veliký, převeliký problém: tento systém by sundal lékaře z božských piedestalů a udělal z nich „jen“ vysoce kvalifikované řemeslníky, odpovědné svým zákazníkům (pacientům prostřednictvím zdravotních pojišťoven) nejen za svoji práci, ale také za hospodaření s jejich vždy limitovanými finančními prostředky. Takže odpor by byl značný. Ale to už je jiný příběh…
***
Je tu však jeden veliký, převeliký problém: tento systém by sundal lékaře z božských piedestalů a udělal z nich „jen“ vysoce kvalifikované řemeslníky
O autorovi| MIROSLAV MACEK, publicista a bývalý politik
