Komentátor New York Times Thomas Friedman je zrovna v Jemenu, zemi považované za novou zónu Al Kajdy. Jako první ho zaujala žvýkací droga kát (lístky z keře, obsahující amfetamin); byť proti místním mnohahodinovým žvýkačům vydržel jen patnáct minut.
„Zde je mé nové pravidlo: za každou střelu z Predatora (bezpilotní letoun), kterou tady vypálíme na alkajdovský cíl, bychom měli Jemenu pomoci vystavět 50 moderních škol, kde by se chlapci i dívky učili přírodovědě, matematice a kritickému myšlení.“ (Padesát? Thomasi, kde vezmete v Jemenu tolik učitelů?)
Patnáct tisíc malých Jemenců nechodí do škol vůbec, malá a chudá země je proto podle Friedmana snadným cílem islamistické ideologické infiltrace. A najednou přichází v článku skok: „Poslední velký ideologický nepřítel Ameriky, sovětský marxismus, generoval své násilné radikály, ale také Andreje Sacharova a Alexandra Solženicyna - protože věřil ve vědu, fyziku, matematiku a klasickou literaturu. Islamismus žádné Sacharovy negeneruje.“ (Tady už čtenář handicapovaný nedostatkem kátu přestává stíhat Friedmanovo tempo: kdyby islamismus měl velké vědce a spisovatele, byl by lepší?)
Proslulý komentátor uzavírá: „Proto palme z Predatorů, kde musíme, ale pomáhejme stavět školy a dávat stipendia do Ameriky, kde můžeme.“ Takže Jemen je vyřešen, možno pokračovat do další země. A to bylo jen patnáct minut.
*** Odcházející dlouholetý eurokomisař Günther Verheugen si v rozhovoru na serveru Spiegel.de (9. února) posteskl, že Evropská unie dnes nemá žádné vize. Spiegel se ho ptá na sen o Spojených státech evropských. „To je dnes prostě irelevantní,“ říká Verheugen. „To jen část britských médií vytrvale tvrdí, že existují lidé, kteří něco takového chtějí. Já neznám ani jednoho.“
Rozhovor vůbec zní dost frustrovaně. Nefunguje žádná koalice velkých zemí: Británie se stará o sebe a po volbách bude ještě víc, o Itálii „teď netřeba vůbec mluvit“, Španělsko je v hospodářské krizi, Polsko na významnější roli nemá („musí ujít ještě velký kus cesty“) a ani Francii s Německem to neklape. A role EU ve světě? „Evropané mají dva miliony vojáků, ale jsou schopni jich vysílat jen 60 tisíc.“
Spiegel navrhuje, aby se pozastavilo rozšiřování: „Nic nepoškodilo pověst EU tolik jako přijetí Bulharska a Rumunska.“ Verheugen: „Jsem si toho vědom. Ale kdyby se mě někdo ptal, který člen EU má největší problémy s organizovaným zločinem, nenapadne mě jako první Bulharsko a Rumunsko.“ (Víc to nevysvětluje.) Přijetí Běloruska a Ukrajiny „není na pořadu dne“, ale Verheugen sní o panevropském společném trhu (common market). Včetně Ruska? ptá se Spiegel. „Samozřejmě.“ *** Koncem ledna zemřel bostonský historik Howard Zinn, autor A People’s History of the United States (Lidové dějiny - nebo Dějiny lidí - Spojených států) z roku 1980. Zinn v ní otočil obvyklou perspektivu: místo velkých dějin politiků a generálů se zaměřil na malé dějiny - život otroků, indiánů, odborářského hnutí, černochů a ženských aktivistek. (Česky zatím nevyšla.) Ideas, intelektuální příloha deníku Boston Globe, připomíná četné následovníky. Třeba environmentální dějiny Ameriky: William Cronon z Wisconsinské univerzity sledoval, jak osadníci změnili krajinu Nové Anglie. Nebo archeopřírodověda: „Texty řeknou, co nezjistíme z prachu, a prach řekne, co nezjistíme z textů,“ vysvětluje Michael McCormick z Harvardu (z výzkumu vypáleného starořímského města ve Francii vyvodil, že nástup barbarů byl pozvolnější, než se soudí). Anebo dějiny mozku: jiný harvardský historik Daniel Lord Smail zkoumá, jak se měnily mozky pod vlivem drog, alkoholu, ale i náboženství, opery, nakupování a pornografie. *** Ještě jeden rozhovor ze Spiegelu - s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem. Ten ve svých 74 letech už nechce kandidovat, mluví o svém zklamání z Obamy.
Časopis žasne, proč Abbás nepřijal nabídku tehdejšího izraelského premiéra Olmerta: 90 procent západního břehu Jordánu, rozdělení Jeruzaléma a návrat pár tisíc Palestinců, jejichž rodiny žily v Izraeli před rokem 1948. „Jednali jsme, ale nestihli jsme to,“ říká Abbás a Spiegel mu jízlivě připomíná: Palestinci nikdy nepropásnou příležitost, jak propásnout příležitost.
Ptají se ho, kdy palestinské strany Fatáh a Hamás podepíšou smír. „Je zde jeden vnější důvod, proč Hamás nepodepíše.“ Máte na mysli Írán, konstatuje Spiegel. „To jste řekli vy,“ končí tajemně Abbás. *** Komentátor International Herald Tribune Roger Cohen líčí svůj oběd s podnikatelem Eddiem Leungem. Jeho továrny v Číně vyrábějí pro celý svět 1,5 milionu hodinek ročně. „Tommy Hilfiger, Coach, Jennifer Lopez, Titan, Trump - řekněte značku a Leung ji dělá,“ píše Cohen. Leung utrží asi 8%z konečné ceny, třeba z hodinek Lacoste za 495 dolarů má 40 babek a prosperuje.
Švýcarsko to není, ale jak říká hrdě Leungův ředitel: „Jsme na 85-90%švýcarské kvality“.
***
ROZCESTNÍK Spiegel navrhuje pozastavit rozšiřování: „Nic nepoškodilo pověst EU tolik jako přijetí Bulharska a Rumunska.“ Odcházející eurokomisař Verheugen: „Jsem si toho vědom.“
GALERIE
Fotografie je součástí výstavy „Úniky a návraty. Československá fotografie a surrealismus“ v brněnské Moravské galerii. Jde o výběr 53 převážně černobílých snímků od 42 autorů (například Alexander Hackenschmied, Jindřich Štreit, Emila Medková).
Výstava potrvá v Moravské galerii v Brně do 23. května. Dne 11. března v 18 hodin se koná prohlídka výstavy s jejím autorem Jiřím Pátkem.
Snímek Viktora Koláře (* 1941) vznikl v roce, kdy ostravský rodák přijel zpět z pětiletého exilu v Kanadě; využil tehdejší režimní nabídku na beztrestný návrat. V roce 1974 začal pracovat na tři směny v Nové huti, u nákladky válcovaného materiálu. Výstavu v brněnské galerii připravil Jiří Pátek, vedoucí jejího oddělení fotografie. „V domácí fotografii existuje řada autorů, často věhlasných, kteří by sami sebe neoznačili za surrealisty a neudělala by to ani tradiční historie fotografie. Výstava netvrdí, že tito fotografové jsou nebo byli surrealisty z přesvědčení, ale ukazuje, že některé principy odhalené surrealismem jdou napříč časem i žánry, prostě proto, že jsou spolehlivou cestou, jak získat divákovu pozornost,“ vysvětluje.
