Sobota 21. května 2022, svátek má Monika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Vstřícné gesto Reginy Spektor

Česko

Půvabná newyorská písničkářka Regina Spektor se přihlásila se svou čerstvou deskou Far. Aniž by zklamala své dosavadní příznivce a obrousila svou excentričnost, podává tu ruku všem, kdo k ní dosud nenalezli cestu.

Cesta dcery ruských emigrantů na výsluní jde strmě vzhůru a ani s aktuálním albem nic nenasvědčuje tomu, že by se v tomto směru mělo v blízkém čase něco měnit. Svým oficiálním debutem Soviet Kitsch a hlavně minulou úspěšnou deskou Begin To Hope se stala miláčkem indie scény, poloha alternativní a antifolkové písničkářky jí ovšem tentokrát slyšitelně začíná být těsná a na nové desce bere za své sedmimílovými kroky. Ne tedy, že by se přestala pitvořit a modulovat svůj zpěv úplně, ale je jasné, že projevila snahu přiblížit se všem těm, pro které byla v minulosti na hraně akceptovatelnosti. Skladby, které si opět sama nejen složila, ale i zaranžovala, jsou ještě melodičtější, hudebně romantičtější a procítěné. A i když se tu jistá proměna koná, celé to probíhá nenápadně, nenásilně, a není tudíž vůbec důvod k rozezlení pro dosavadní posluchače, kteří si ji oblíbili právě pro to, co nespíš časem hodlá hodit za hlavu.

Už při pohledu na klip ke skladbě Dance Anthem Of The 80’s je ostatně patrné, že své postpubescentní rozpustilé image se ani s blížící třicítkou nemíní vzdát definitivně. Takže kompromis? A překvapuje to někoho?

Pestrá, nikoliv nesourodá K nahrávání si rodačka z Moskvy tentokrát přizvala hned čtyři producenty, včetně Davida Kahnea, který je podepsán pod předchozí deskou. Přesto album působí zcela kompaktně, jednotlivé úhly pohledu jsou spíš zpestřením a představením zpěvaččina širokého záběru. Zaskočit může v tomto směru snad jen účast Jeffa Lynnea z někdejších Electric Light Orchestra, pod jehož vedením je ale Regina dokonale umravněná, dospělá a naprosto přirozená. Navíc z této spolupráce vznikla i nejlepší píseň alba, skvělá Blue Lips.

Bez zajímavosti není ani pohostinská účast někdejšího bubeníka Pearl Jam Matta Chamberlaina, který poslední léta doprovází Tori Amos. I když jeho rytmy nejsou nijak agresivní a spíš jen citlivě dokreslují, přesto dodávají potřebnou energii. A teprve když po nich zazní zpěvaččina tradiční poloha, kdy se osamělý hlas vznáší nad samotným pianem, lze si uvědomit, jak moc těm písničkám prospívají. Určitou nenápadnou proměnu lze - zřejmě s postupným zráním -pozorovat i u textů. Jestliže dříve byly hodně osobní, často tajuplně zašifrované do skrytých podobenství a věnované v prvé řadě osobním vztahům, tentokrát se na přetřes dostávají obecnější témata s celospolečenskou platností.

Co se naopak vůbec nezměnilo, je ona upřímnost, křehká čistota, která hlas interpretky provází v každé chvíli a nechává vzpomenout na Amandu Palmerovou z - podobným směrem se ubírajících - The Dresden Dolls. Archetypální naivita, která z něj vyvěrá, je snadno uvěřitelná a v kombinaci s jakýmsi vypravěčstvím, kterým své texty podává, je velmi přitažlivá.

A co je nejdůležitější: Regina Spektor je stále schopna napsat silnou a chytlavou melodii, opakovaně si dokáže se svým hlasem hrát tak, aby působil nekonvenčně, dramaticky i citlivě zároveň. A při tom všem se nejen nebrání přirozenému vplouvání do vln mainstreamu, ale zcela samozřejmě a bez ztráty osobitosti hledá styčné body mezi ním a dosavadní živelností. Minusem se může jevit fakt, že nahrávka postrádá vyložené hity. I když tu je několik silných míst -vedle zmíněné Blue Lips ještě například křehká a introvertní, na jednoduchosti stavějící Two Birds -přece jen nadprůměrnosti a výjimečnosti skladeb Fidelity nebo On the Radio z předchozího, před třemi lety vydaného alba bohužel nedosahují. Zároveň tu ovšem nejsou žádné vyložené propady, takže je možné hovořit o příjemné vyrovnanosti. Je to samozřejmě jen hypotéza, ale vše nasvědčuje tomu, že i když se Regina na oko brání vstupu do středních let zuby nehty, ve skutečnosti si tímto albem zvolna připravila půdu k bližšímu kontaktu s mainstreamem. S noblesou a grácií.

***

HODNOCENÍ LN

***

Regina Spektor: Far

Sire/Warner Music 2009

Nadaná klavíristka

Ač se Regina Spektor (* 1980) pohybuje na avantgardní scéně, pochází z muzikantské rodiny a má klasické hudební vzdělání. Na klavír hraje od šesti let a za to, že se hudbě začala vážně věnovat, vděčí Joni Mitchellové a Ani DiFranco, kterým se osmělila ukázat své první pokusy. Po dokončení newyorské konzervatoře Purchase College si sama vydala - dnes už jen těžko sehnatelná - první dvě alba. Její popularita eskalovala poté, co absolvovala v roce 2003 turné jako předskokan The Strokes. Předposlední desky Begin To Hope se pak prodalo víc než půl milionu kopií.

Co se od minulé desky vůbec nezměnilo, je ona upřímnost, křehká čistota, která doprovází hlas v každé chvíli a nechává vzpomenout na Amandu Palmerovou a The Dresden Dolls

Autor:

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....