V Právu & Justici LN vyšla 7. února esej „Příliš mnoho detektivů“ od Tomáše Šmída a Petra Kupky z oddělení bezpečnostních studií FSS MU v Brně. Jan Schneider, bývalý důstojník tajných služeb, reaguje na některé návrhy v jejich textu.
Text Tomáše Šmída a Petra Kupky má zajímavé téma a poukazuje na závažné problémy – totiž na komplikovanou a nelogickou strukturu celorepublikových policejních útvarů pro boj s organizovaným zločinem. Jde o Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), Útvar odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK) a Národní protidrogovou centrálu (NPC).
Některé jejich závěry však nelze nechat bez poznámky.
Vážně s terorismem nesouvisí? Autoři se pochopitelně pozastavují nad nesjednoceným výměrem pojmu „organizovaný zločin“. Nad ním jsou však diskuse nejen u nás a ani mladí akademici nepřinesli svou kůži na trh s nějakým novým řešením. Kritizovat proto policii z nedefinované pozice je zbytné teoretické cvičení.
Šmídovi s Kupkou se nezamlouvá zpracování extremismu útvarem ÚOOZ, protože podle nich v českém prostředí extremismus s terorismem nesouvisí. Je to poněkud odvážné, hlavně pak předčasné a nesystémové tvrzení. Významní experti se shodují, že extremismus může být jistou personální zásobárnou terorismu.
Samozřejmě mohou být názory odlišné, zejména s ohledem na rozdílnost prostředí a výměr pojmu „extremismus“. Nejsem sám, komu však připadá vhodné přizpůsobit definici „extremismu“ právě tomuto pohledu, v návaznosti na terorismus. Stane-li se pro bezpečnostní složky referenčním znakem extremismu násilí, může to do značné míry eliminovat nebezpečí, že by byly zneužívány pod zástěrkou boje proti extremismu k politickým cílům.
Autoři však mají pravdu, poukazujíli na svůdnost mediálně vděčných cílů. Silové represivní akce vedené tímto směrem mohou sloužit k zastírání lenosti vlády řešit problémy nepopulárním způsobem. Lehce získané mediální body mohou být dračí setbou do budoucna. Svůdnost protiextremistického zaměření útvaru (v případě širokého pojetí extremismu) je ošidná, neboť z minulosti je známo, jak snadno se člověk stane „živlem“ s nejrůznějšími přívlastky.
Mají pravdu: elita to není Šmíd s Kupkou jsou příjemně prostořecí, když hodnotí výsledky ÚOOZ a ÚOKFK v oblasti nejzávažnější trestné činnosti. Nutno přiznat, že jejich stanovisko je profesionální, ale i sympatické, obzvláště ve srovnání s některými devótními novináři, bezmyšlenkovitě nazývajícími tyto útvary „elitními“. Na činnosti těchto celorepublikových útvarů se však nesporně negativně podepisuje i neblaze proslulý „čárkový systém“.
Mladí bezpečnostní experti se domnívají, že „štěpení celorepublikových útvarů“ bylo výsledkem osobních ambicí a animozit policejních funkcionářů. Opomíjejí však policejní praxi, kdy je bez organizačně dané specializace dost těžké se dlouhodobě soustředit na hloubkové rozpracování konkrétní problematiky. Nadto zajišťování zisků z trestné činnosti, což je perspektivně nejúčinnější způsob boje proti zločineckým organizacím, brzy začalo vadit strukturám financujícím některé politické strany. Proto finanční policii nebylo dáno dozrát a byla zmatečně zrušena.
Je pravda, že na zajišťování výnosů z trestné činnosti by mělo být pamatováno při jakémkoliv vyšetřování trestné činnosti jakýmkoliv policejním útvarem. To ovšem neznamená, že by bylo možné bez náhrady zrušit jedno centrální metodické pracoviště zabývající se aktuálními trendy v ukrývání a propírání zisků z trestné činnosti.
Stačila by „lustrační evidence“ Omylem autorů je však prosazování jednotného analytického pracoviště, od něhož si zřejmě slibují zázraky. Ty by se však nekonaly, protože někdy je obtížné přinutit policisty takto roztříštěných útvarů, aby důsledně plnili poznatkový fond vlastního útvaru. Do centrální analytiky by pak nedali vůbec nic, a udělali by správně, protože do ní by měli lačné sosáčky natažené politici, čímž by celá policejní práce přišla vniveč, slušně řečeno.
Ohledně koordinace činnosti špičkových bezpečnostních pracovišť autoři zapomněli na jeden systémový prvek, který fungoval za předchozího režimu. Nebylo v něm však nic „komunistického“, protože v zásadě stejný systém evidenční koordinace používají například britské policejní a zpravodajské útvary. Jde o systém lustračních evidencí.
Ten se od centrálního poznatkového fondu liší tím, že může obsahovat jakékoliv jednoznačně identifikovatelné entity (osoby, účty, zbraně, vozidla, telefony, adresy, společnosti apod.), s nimiž jsou porovnávány lustrační dotazy, které se současně stávají součástí systému. Nikdo však není schopen určit, z jakého důvodu systém tu kterou entitu obsahuje. Tento systém, který je kompromisem mezi účelností a bezpečností, je doplněn různě strukturovaným systémem blokací. Jeho absence tedy znamená, že hrozí leckdy až fatální střety policistů a zpravodajců mezi sebou.
Autoři jsou nedůslední. Vadí jim na jednu stranu „roztříštěnost“ celorepublikových útvarů, na druhou stranu jsou však schopni kritizovat do jisté míry sjednocené týlové zabezpečení těchto útvarů. To se snad přimlouvají za to, aby kromě oddělené operativy měly tyto útvary i kompletně samostatné týlové útvary? To by ale bylo totálně v rozporu s vyzněním jejich článku.
Firemní kultura a premiér Nářek nad nedostatečnou firemní kulturou je smutnou pravdou. Proč by na tom měla být policie jinak, když ani ve zbytku společnosti nepanuje respekt, neplatí slovo a nejhorší vyčuránci jsou zváni „celebritami“? Jistě, bylo by možné v policii zřídit institut vládního zřízence pro etické záležitosti policistů. Musel by však mít právo – kromě řádného vyšetření nahlášených kauz – také notorické stěžovatele posílat na psychotesty.
A na jednu nesmírně důležitou věc autoři zapomněli – právě v souvislosti s „firemní kulturou“. Policie je tak dobrá, jak je dobrá inspekce. Policejního prezidenta i šéfa inspekce musí mít právo vybrat příslušný ministr, který je politicky odpovědný za činnost policie. Osobujeli si však premiér právo personálně zasahovat do resortních personálních rozhodnutí, je to cesta do pekel. A podle všeho se vláda premiéra Petra Nečase vydala právě tudy. Bůh nám buď milostiv.
***
Je pravda, že svůdnost protiextremistického zaměření útvaru je ošidná. Z minulosti je známo, jak snadno se člověk stane „živlem“.
Na činnosti celorepublikových útvarů se nesporně negativně podepisuje i neblaze proslulý „čárkový systém“
OČEKÁVÁ SE
Okresní soud Karlovy Vary – 7. 3. v 10.15 Pokračuje jednání v případu dvou gynekologů obžalovaných z ublížení na zdraví s následkem smrti pacientky. Vrchní soud Praha – 8. 3. v 9.00 Odvolací jednání v případu Pavla Rambouska, kterému pražský městský soud uložil loni v květnu za loupež pětileté vězení. Podle obžaloby spolu s dalšími muži mučil podnikatele a požadoval po něm milion korun. Městský soud Praha – 8. 3. v 11.00 Spor Josefa Horvátha, který byl stažen z kandidátky VV do sněmovních voleb, s Radkem Johnem a Věcmi veřejnými. Horváth požaduje omluvu a 300 000 korun za to, že o něm prý John prohlásil, že nemá čistý trestní rejstřík a byl pravomocně odsouzený za podvod. Krajský soud Ústí n. L. – 8. 3. v 8.30 Soud s poradcem ministra financí Radkem Šnáblem. Vrchní soud Olomouc – 8. 3. v 8.30 Olomoucký vrchní soud se bude zabývat případem žhářského útoku na domek romské rodiny v ostravské osadě Bedřiška. Z útoku se před soudem zodpovídají matka a syn, kteří jsou sousedy napadené rodiny. Krajský soud jim uložil podmíněné tresty. Obžalovaní i státní zástupce se proti verdiktu odvolali. Krajský soud Liberec – 9. 3. v 9.30 Pokračuje hlavní líčení s Polákem Andrzejem Pawlem Miluchem, který podle obžaloby převezl do České republiky z Polska velké množství Sudafedu, léku s pseudoefedrinem, ze kterého je možné vyrobit pervitin. Krajský soud Brno – 9. 3. v 9.10 Odvolací soudní řízení s Dušanem Dvořákem, který na Prostějovsku ve velkém pěstoval konopí k léčebným účelům. Okresní soud v Prostějově ho potrestal 30 měsíci vězení s tříletým podmíněným odkladem. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR – 10. 3. Proběhne arbitrážní řízení ve sporu mezi ministerstvem financí a firmou RPG Industries. Předmětem sporu je pokuta 30 milionů korun za údajné porušení podmínek privatizace bývalých hornických bytů OKD na severu Moravy. Verdikt v tento den zřejmě ještě nezazní. Obvodní soud Praha 7 – 10. 3. a 11. 3. v 8.30 Pokračuje hlavní líčení s bývalou manažerkou České konsolidační agentury Radkou Kafkovou. Podle obžaloby vzala úplatek 400 000 korun. Spolu s ní jsou obžalováni další čtyři lidé. Okresní soud Jihlava – 10. 3. v 8.30 Hlavní líčení s vychovatelkou mateřské školy v Dolní Cerekvi. Při vycházce na hřišti spadla na šestiletou dívku házenkářská branka a usmrtila ji.
O autorovi| JAN SCHNEIDER, Autor (* 1955), bezpečnostní analytik, pracoval v BIS, později na Úřadu vlády. Dnes je komentátorem serveru Česká pozice.
