K léčebným praktikám, které používají přídomek „alternativní“, jsem byla vždycky skeptická. Důvěřuji lékařům v bílých pláštích a pilulkám, které mi předepisují. Nicméně v jednom indickém obchůdku prodchnutém vůní exotických tyčinek jsem se rozhodla, že jedné z alternativních technik dám šanci. Vyzkouším aromaterapii na vlastní kůži. Respektive na kůži partnerovu.
Na poličce s éterickými oleji mě nejvíc zaujala lahvička, na níž bylo napsáno: „K povzbuzení lásky“. Výpary ze spalování vonných tyčinek mě nejspíš omámily natolik, že rozum zůstal pěkně potichu a čarodějnice ve mně se natáhla po lahvičce, za pět mililitrů oleje zaplatila sto dvacet devět korun, popřála prodavačce příjemného dne a odlétla domů.
Kam s ním Doma jsem lahvičku zvědavě otevřela. Cítila jsem jen sladkou výraznou silici, a tak nezbylo než si přečíst složení na zadní straně. „Ylang-ylang,“ čtu. Kromě něj obsahuje nádobka také růžový, citrusový a santalový olej. Dobře. A teď - kam s ním? Trochu jsem tápala a přemýšlela, jak docílit těch nejlepších aromaterapeutických účinků.
„Mohla bych ho tím nenápadně pokropit, až přijde domů. Ne, možná bych se tím měla nastříkat já. Nebo bych mu s tím mohla ochutit špagety,“ v duchu jsem přemýšlela, která místa na těle potřebují nejvíce povzbudit k lásce. O některých jsem věděla, nicméně jsem se trochu zdráhala na ně vonný olej aplikovat. Nakonec jsem olej použila v aromalampě - asi dvacet kapek jsem rozpustila v půl deci vody a substanci zahřívala nad svíčkou. Po hodině se místností rozvinula příjemná vůně.
Podle slovníku je aromaterapie alternativní léčebná technika, při které se používají éterické a rostlinné oleje, které se míchají pro danou situaci. Pozitivní účinky vůní zjistili už před tisíci lety Egypťané, Číňané a Řekové. Moderní aromaterapie má své kořeny v rozvoji alchymie a chemie v 16. století. A od roku 1928 má léčba vůní i své jméno. Tento rok totiž vyšla kniha „Aromaterapie“ od Reného Maurice Gatterfosse, který se léta věnovat kosmetickému průmyslu a účinky vonných olejů zkoumal i na vlastní osobě.
Aromaterapie má údajně schopnost ovlivňovat tělesné funkce organismu a působí na psychiku a emoce. Vhodné oleje prý dovedou ulevit od zdravotních i psychických problémů a působí také preventivně proti vzniku některých nemocí.
Pokud však chcete nastolit ve svém těle harmonii, nestačí jen čichat voňavý olej; je nutné se celkově zklidnit. Aromaterapeut vám tedy nejspíš doporučí masáže vonnými oleji, popřípadě vonné koupele. Jenže popravdě - když si napustím horkou vanu a budu v ní půl hodiny odpočívat, budu se cítit zrelaxovaná a zharmonizovaná i bez toho, aby mi vodu ovoněl meduňkový olej.
Při výběru vůně je nutné přihlédnout k vlastním čichovým zážitkům. Kamarád má už od dětství averzi k jakýmkoli větrovým vůním. Při relaxační masáži mu masérka chtěla uvolnit svaly právě eukalyptovým olejem a dodat jim energii. Bohužel pranic netušila, že jí na lehátku leží zákazník, který si nese takové voňavé trauma z dětství. Masáž nedokončila, protože můj kamarád utekl. Myslím, že jeho averze na mentolové vůně se ještě prohloubila.
Věř, a víra tvá tě uzdraví Skepticky se na aromaterapii dívají i lékaři. „Rozhodně ji nedoporučuji jako jedinou léčbu. Vůně mohou pozitivně působit na psychiku, ale pochybuji, že se jen díky směsi vůní dá vyléčit třeba revma nebo jakýkoli jiný zdravotní problém. Mohu ji doporučit jen jako podpůrný prostředek ke klasické léčbě,“ říká praktický lékař Adam Novotný.
Varuje také před aromaterapií v domácích podmínkách. U volně prodejných vůní musí být každý opatrný. Některé vonné silice mohou podráždit dýchací ústrojí či mohou ve vyšší koncentraci působit omamně. Například i velmi oblíbený eukalyptový olej může při dlouhodobé inhalaci způsobit bolest hlavy. Stejně tak i ženy v těhotenství by měly být před použitím některých vonných silic opatrné - nevhodná je vůně bazalky a santalového dřeva. Doporučuje se používat jen hotové, již předem namíchané směsi či jednosložkový olej. Ideální je použití v aromalampách či v koupelích, kde olej není tak koncentrovaný. U aromaterapie je sporné především to, že každý může být svým lékařem a určit si, který olej je pro něj vhodný. Vonné oleje jsou totiž volně k prodeji i v běžných drogeriích. A i většina lidí, kteří se aromaterapii věnují profesionálně, jsou pouhými samouky a své znalosti načítají z knih.
V České republice sice existuje Asociace českých aromaterapeutů, jež vyučuje umění aromaterapie na Institutu Aromaterapie. Učí se tu nejen o rostlinných silicích, olejích a extraktech, ale také základy akupresury, masážní techniky a základy čínské medicíny. Za čtyřiadvacet tisíc korun pak absolvent obdrží jakési osvědčení o rekvalifikačním kurzu s akreditací ministerstva školství. Důvěryhodnost této asociace bohužel výrazně snižují četné gramatické hrubky na jejích webových stránkách. Se studiem na Institutu raději ještě počkám.
Nejlepší vůně - svíčková Když přišel přítel z práce domů, vonný olej byl cítit v celé místnosti. V klidu snědl večeři, pak jsme si popovídali u večerních zpráv. Tak klidný večer už jsem dlouho nezažila... Ale aspoň nám teď voní byt.
Aromaterapie přesto někdy funguje. Potvrdilo se mi to v neděli, když jsem připravovala oběd. Vůně svíčkové na mého přítele zapůsobila jako opravdu mocné afrodiziakum.
Nejvíc mě zaujala lahvička s nápisem „K povzbuzení lásky“. Neváhala jsem a zaplatila 129 korun.
