LONDÝN Před britským parlamentem se ve stanovém městečku protestuje jako obvykle - proti válce v Afghánistánu a v Iráku. Žádný náznak nějakého volebního dění. O kousek dál v sídle liberálních demokratů je také podezřelý klid. „Nick Clegg je v Sheffieldu, tady v Londýně se nic neděje,“ říká jeden z členů liberálních demokratů.
Na rozdíl od českého modelu, kdy se všichni lídři strany sjedou do metropole a společně za přítomnosti kamer čekají večer na výsledky voleb a buď jásají, nebo smutní, v Londýně se nic podobného nechystá. To samé vysvětluje i muž na vrátnici v budově, kde sídlí volební štáb konzervativců. „David Cameron tady není, je v Oxfordu, všichni jsou někde mimo,“ dodává.
Je jedenáct hodin dopoledne, on sám zatím ještě hlasovat nestihl, ale půjde po práci. Komu dá hlas? Jasně že konzervativcům. „Gordon Brown je ďábel. Nick Clegg není špatný, ale on v Downing Street číslo 10? To by nebylo dobré,“ říká.
V londýnské čtvrti Westminster není mnoho volebních místností, je to spíše místo, kam lidé jezdí za prací, než že by zde bydleli. Jedna malá se nachází v ulici Regency Street. Uvnitř místnosti v přízemí prosklené budovy sedí jen tři pracovníci volební komise. Žádné davy, lidé se spíše trousí. Každého z nich při odchodu odchytává blonďatá postarší Jo a asi čtyřicetiletý Dylan. Oba dva mají na klopě připevněnou placku v červené, respektive modré barvě, která naznačuje, že Jo je ze štábu labouristů a Dylan zase podporuje konzervativce. „Ale nehádáme se, jsme civilizovaní,“ směje se Jo.
Jde o každý hlas Děláte si průběžný výzkum, kolik byste tady mohli získat hlasů? Zní logický dotaz. Tak tomu ale není. Jde o složitější a vychytralejší systém. Každý z britských voličů má přidělené své volební číslo a právě to oběma „výzkumníkům-dobrovolníkům“ oznamuje. „My poté ta čísla zavoláme na vedení naší strany, tam to projedou systémem a zjistí, kdo už volil a kdo ne,“ vysvětluje Jo.
Podle ní mohou někteří například zapomenout, že se vlastně dneska hlasuje, nebo jsou špatně pohybliví, a tak se nemohou dostat z domu. „A když pak na velení zjistí, že tam mají zaregistrované voliče, kteří nikde neodvolili, tak jim zavolají a ptají se: Vy jste ještě nehlasovali? A proč?“ dodává Dylan.
Takto upomínají zejména členy strany, ale i „normální“ lidi. Britská volební kampaň má hodně osobní ráz, takže dobrovolníci ze všech politických stran často chodí dům od domu, vysvětlují, v čem je jejich strana dobrá, a ptají se lidí, komu by dali hlas. „Když ten člověk řekne: Budu volit labouristy, poznamenají si jeho telefonní číslo. A v případě, že by dneska neodvolil, zavolají mu,“ říká labouristka Jo. Podobné dobrovolnické týmy, které zjišťují volební čísla Britů, jsou podle ní ve všech volebních místnostech.
Jen liberální demokraté je nemají, nepotřebují je, protože vědí, že nemohou vyhrát.
Proč to všechno? „Tyto volby jsou opravdu hodně těsné a půjde o každý hlas,“ říkají Dylan i Jo shodně.
***
Minulé volby 1945 Volby konané na sklonku druhé světové války se staly triumfem labouristů 1950 Labouristé utrpěli ztráty, většinu v parlamentu ale uhájili 1951 Konzervativci s Churchillem v čele se vracejí k moci 1955 Konzervativci zvětšili svůj náskok, nyní v čele s Edenem 1959 Vítězí opět konzervativci, nyní v čele s Macmillanem 1964 Labouristé se vracejí k moci, byť jen s převahou čtyř křesel 1966 Nyní je už labouristický triumf přesvědčivější 1970 Nečekaně vítězí konzervativci v čele s Heathem 1974 První, únorové volby skončily patem. Druhé, říjnové přinesly labouristům těsnou většinu 1979 Margaret Thatcherová přichází, konzervativci jsou zpět 1983 Labouristé utrpěli svoji největší poválečnou porážku 1987 Thatcherová dokončuje volební hattrick 1992 Konzervativci vítězí i pod novým vedením Johna Majora 1997 Přichází Tony Blair a „noví“ labouristé 2001 Další jasné vítězství pro Tonyho Blaira 2005 I vůdce labouristů dokončuje svůj volební hattrick
O autorovi| Tereza Šupová, zvláštní zpravodajka LN v Británii
