Děti by proto měly častěji končit v pěstounské péči. V té ústavní by zůstávaly jen děti, které vyžadují specializovanou péči. Tedy například zdravotně postižené nebo nezvladatelné. Prioritou také je, aby se dítě vracelo po krátké době opět do své původní rodiny. Ne tedy jako nyní, kdy tráví v ústavech několik let. Podle Marie Vodičkové z Fondu ohrožených dětí se ale musí změnit i systém, který prověřuje rodiny, zda jsou pro pěstounskou péči vhodné. „Není správné, aby když má někdo v péči už dvě děti a chce si vzít další, musel projít stejnou zdlouhavou cestou ověřování, zda je vhodný,“ řekla Vodičková. Chce proto, aby rodiny, které v péči děti už mají, další „dostaly“ snadněji. „Sociální pracovníci, kteří do rodin dochází, vědí, zda je rodina kvalitní nebo ne. Zdlouhavý proces může některé pěstouny odrazovat,“ dodala.
Na návrhu, jak by péče o ohrožené děti měla vypadat, pracuje již nyní nově zřízená meziresortní pracovní skupina. Jejím hlavním úkolem je sjednotit péči o tyto děti, která je roztříštěna mezi pět ministerstev, pouze pod jeden úřad.
