Ústavní soud bude v blízké době rozhodovat o ústavnosti ústavního zákona o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny. Obecně si myslím, že Ústavní soud může zrušit i ústavní zákon, ale jen tehdy, znamená-li změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu. Jinak by čl. 9 odst. 2 ústavy ztratil smysl a nedokázal by účinně chránit demokracii před jejím odstraněním demokratickými prostředky. Měl by však zrušit tento ústavní zákon?
Ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny je formálně samozřejmě ústavním zákonem, pojmu zákon se však poněkud vymyká tím, že se zabývá jednotlivým případem a nestanovuje obecné pravidlo. Ústavní soud už několikrát zrušil zákon, který nebyl obecný, pro porušení principu dělby moci (například nález Jezy na Labi). Z toho plynou dvě otázky: Stačí toto konstatování k jeho zrušení? Nebyly v minulosti případy podobných ústavních zákonů tak četné, že existuje ústavní zvyklost, že takové ústavní zákony lze přijímat?
K druhé otázce: Je tu především ústavní zákon z roku 1998, jímž bylo podobně skončeno volební období Poslanecké sněmovny. Na jednu stranu lze říci, že se tím mohla založit jakási ústavní zvyklost, na druhou stranu je třeba vidět, že již tehdy zákon čelil významným ústavním pochybnostem. Pak byly takové zákony přijímány v letech 1989 a 1990, ale to byla revoluční situace. Jednorázový byl ústavní zákon o referendu o přistoupení ČR k EU, ale ten se opíral o ústavní zmocnění. Lze je tedy vydávat jen tehdy, je-li ústavní zmocnění? Nebo vůbec? Nebo vždycky? Každopádně pohled do historie nás k jednoznačnému závěru nevede.
K první otázce: Vydání obyčejného zákona porušujícího zásadu obecnosti je porušením principu dělby moci. Jako takové je Ústavní soud ruší, i když i tam je třeba zvážit okolnosti a zejména dopady, zvláště zda byla něčí práva zkrácena tím, že byl zvolen tento a ne obvyklý postup. Co ale vydání ústavního zákona porušujícího zásadu obecnosti? I on je v rozporu s principem dělby moci, vydal ho ale ústavodárce. Ústavodárce je ale omezen čl. 9 odst. 2 ústavy. Ten říká, že „změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“. Zdá se, že samotné porušení principu dělby moci nestačí, je třeba, aby šlo o takovou míru intenzity porušení, že znamená změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu. Tady už se nevyhneme konkrétnímu posouzení okolností a dopadů, zda byla něčí práva zkrácena apod. Závěr tedy je, že samotná neobecnost ústavního zákona na rozpor s čl. 9 odst. 2 ústavy nestačí.
Takto s ústavou nakládat nelze Je tedy třeba testovat, zda krok parlamentu je vybočením z rámce demokratického právního státu, zda přímo popírá dělbu moci a poškozuje ústavou chráněné zájmy jiného ústavního orgánu. To by určitě bylo u zkrácení volebního období prezidenta, to je nepochybně nepřípustné. Zde ovšem sněmovna (navíc se souhlasem Senátu, který je ústavní pojistkou) rozpouští sama sebe, způsobem běžným v řadě parlamentních republik (faktická nerozpustitelnost parlamentu v parlamentní republice je velmi dysfunkční). Prezident sice byl zkrácen na právu rozhodnout o rozpuštění, avšak zjevně se necítí být poškozen, volby vyhlásil a veřejně kritizuje usnesení Ústavního soudu. Poškozeni mohou být leda někteří poslanci, jenže proti nim ústavní zákon nebyl namířen. Většině zjevně nešlo o zlovolnou likvidaci menšiny, nýbrž o reakci na typickou situaci - nemožnost vytvoření politické většinové vlády - typickým lékem, tedy vyvoláním předčasných voleb.
Poškozena je dále zásada fungování ústavních institucí podle obecných a předem daných pravidel. Porušování této zásady by do budoucna mohlo být nebezpečné. Proto bych ústavní zákon sice nerušil (zrušení by bylo ohromným a překvapivým zásahem do legitimních očekávání, do demokratického procesu, do zájmu na překonání stavu nejistoty a na nastolení stabilní vlády, určitě by též hrubě ovlivnilo výsledky voleb), ale vyslovil bych varování, že takto s ústavou a pravidly nakládat nelze, že příště bude takový ústavní zákon zrušen (pak už by to nebylo překvapivé, důvodem pro zrušení by bylo právě porušení zásady fungování ústavních institucí podle obecných a předem daných pravidel). Jen takto by se ochránily oba zájmy, zájem na respektování ústavních pravidel hry i všeobecné legitimní očekávání, že volby budou ve vyhlášeném termínu.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Jan Wintr Katedra ústavního práva PF UK
