Oba učenci pobývali na přelomu 16. a 17. století v Praze u dvora Rudolfa II. Tycho Brahe se sice věnoval také alchymii, ale převažoval zájem o astronomii. Léta se soustavně věnoval pozorování planet a dalších objektů na obloze.
„Byl vynikajícím sběratelem dat a soustředil se na vytváření dokonalejších přístrojů. Jeho pozorování byla zhruba dvacetkrát přesnější než u jeho předchůdců,“ říká docentka Alena Šolcová, předsedkyně Historické sekce České astronomické společnosti. K pozorování využíval například glóbus o průměru více než 1,5 metru, kvadranty, sextanty a tzv. armilární sféry. Dalekohledy se tehdy ještě v astronomii nepoužívaly – s tím přišel až Galileo Galilei v roce 1609, tedy osm let po Brahově smrti.
Kepler zastával názor, že všechny planety obíhají kolem Slunce. Brahe se ale nemohl vzdát představy, že středem vesmíru je Země. Přišel proto s kompromisní teorií: Země zůstala ve středu kosmu a obíhalo kolem ní jen Slunce a Měsíc. Všechny ostatní planety kroužily kolem Slunce.
„Brahe měl velkou sbírku dat, ale chyběla mu schopnost, která je zapotřebí k tomu, aby mohl vytvářet hypotézy, schopnost analyzovat data,“ tvrdí docentka Šolcová. V analýzách a teoretických výpočtech naopak vynikal Kepler, který měl špatný zrak na to, aby mohl sám důkladněji pozorovat oblohu. Slavné Keplerovy zákony se tudíž zrodily také Brahovou zásluhou. Kepler si toho byl vždy vědom.
Někdy se spekuluje o tom, že Braha zabil právě Kepler, aby získal více jeho záznamů. „To mi připadá naprosto absurdní. Kepler ve svých poznámkách vyjadřoval až do konce svého života k Brahovi velkou úctu,“ říká Alena Šolcová. Přiznává ovšem, že přáteli oba muži jistě nebyli – pocházeli z různých společenských vrstev, Kepler byl introvert a Brahe se naopak rád bavil ve společnosti. Bydleli na Pohořelci ve stejném domě a Brahův bujarý noční život druhého učence rušil.
„Brahe byl složitý člověk a setkání s ním asi nebylo moc příjemné, choval se jako povýšený šlechtic. Nelze mu ale upřít fakt, že vytvořil mimořádně kvalitní vědeckou školu, v níž vznikaly nové metody, které jsou dodnes běžné. Nepracoval sám, měl kolem sebe žáky a spolupracovníky, což bylo úžasné,“ dodává Alena Šolcová.
