Pražské nakladatelství Akropolis uvede v polovině září na trh závěrečný díl. I ten vyjde ve spolupráci s Nadací Jana a Medy Mládkových a texty doplní méně známé fotografie z působení dvojice V&W na opačných koncích světa.
Závěrečný svazek třídílné korespondence tvůrců Osvobozeného divadla, uložené v Gotliebově archivu v Bostonu, přináší jejichlisty z neveselých let 1969 až 1980. Uzavře se tak ojedinělý ediční projekt, jehož příprava i realizace nebyly jednoduché. Přitom soubor této korespondence je vlastně svým způsobem pokračováním někdejších divadelních forbín Voskovce a Wericha.
„Dopisy vrhající nevšední světlo na normalizační léta v tehdejším Československu tentokrát doplňují některé další dokumenty z Voskovcovy pozůstalosti. Především je uveřejněn jeho pokus o autobiografii, zmiňovaný někdy pod názvem Stín svobody, pod nímž byl kdysi publikován v Tigridově Svědectví,“ uvedl nakladatel Jiří Tomáš. Upozornil, že editor ji konfrontuje s úředním zápisem z výslechů, jimž byl Voskovec podroben v letech 1950 až 1951, kdy byl jedenáct měsíců internován na imigračním ostrově Ellis Island. „Tento dokument je zde otištěn vůbec poprvé,“ dodal.
První obsáhlý svazek vyšel loni v únoru a zahrnul dopisy z let 1945 až 1962. Druhý díl obsahuje listy, které přes oceán putovaly v letech 1963 až 1969, tedy v době tání po studené válce a především za pražského jara. Tehdy jich přibývalo, avšak z obsahu je jasné, že se jich spousta nezachovala ani v curyšském archivu Werichovy vnučky. Některé jsou odpovědí na magnetofonové záznamy; pásky i kazety se zachovaly a vydaly by na zvláštní svazek.
„Jejich korespondence poslouží i jako návod, jak se má politicky myslet. Oba se totiž z radikálů stali příkladnými liberály, což je osud mnoha lidí v této zemi. Tím je to částečně i o nich,“ uvedl editor Ladislav Matějka. Politické události jsou však podle něj jen pozadím jejich filozofování a úvah o umění, životě a smrti.
