BERLÍN (od dopisovatele LN) Dvacet let od pádu Berlínské zdi a devatenáct let od znovusjednocení Německa zůstávají tzv. „nové spolkové země“, tedy bývalá NDR, stále ještě odkázány na finanční injekce z bohatší západní části. Bude tomu tak do roku 2019, kdy skončí platnost druhého tzv. Paktu solidarity. Celková suma, kterou Německo do někdejší NDR „napumpovalo“, se vždycky odhadovala na desítky miliard eur. V předvečer oslav kulatého výročí otevření německoněmecké hranice se ale objevil přesnější údaj a doslova bere dech. Podle studie Institutu pro hospodářský výzkum (IWH) z města Halle totiž na Východě od roku 1991 skončilo astronomických 1,3 bilionu eur.
Celá studie má podle německých médií zajímavý osud. Analýzu si už v roce 2006 objednalo spolkové ministerstvo financí. Deník Welt am Sonntag píše, že jakmile kancléřský úřad zjistil, jak výbušná čísla závěry expertů obsahují, nechtěl, aby se studie zveřejnila jménem spolkové vlády.
Teď se bombastické cifry ale přece jen objevily na veřejnosti a načasování tohoto kroku samozřejmě není náhodné. Ze studie IWH například vyplývá, že asi 67 procent finančních prostředků putovalo na Východ ve formě sociálních dávek. Jen zhruba deset procent činily prostředky na podporu hospodářského růstu.
Poutníci mezi dvěma světy Šéf IWH Ulrich Blum ale varuje před interpretací, že východní Němci většinu pomoci „projedli a propili“. Navíc upozorňuje na fakt, že obyvatelé bývalé NDR pracující v západní části země vytvořili každoročně hodnoty ve výši zhruba 60 až 70 miliard eur.
Zatímco západní Němci tedy mohou mít částečně oprávněný pocit, že své východní bratry drží dlouhodobě finančně nad vodou, v bývalé NDR panuje dlouhodobá frustrace z procesu začleňování do Spolkové republiky. Ukázal to průzkum renomovaného Rheingold Institutu, který si zadal východoněmecký časopis SUPERIllu.
„Z psychologického hlediska jsou východní Němci „poutníky“ mezi dvěma světy. Jejich stará vlast se rozplynula, ale dvacet let po pádu komunismu ještě stále nedorazili do nového domova. Chybí jistota a taky pocit, že jsou druhou stranou, tedy lidmi ze Západu, přijímáni,“ uvádí autor studie Stefan Grünewald.
„Co lidem z někdejší NDR dnes chybí, jsou určité stabilizátory, tedy pevné body všedního dne. Neschází jim systém nebo politický režim, který si teď nicméně idealizují. Nostalgicky ale vzpomínají na to, jak tehdy fungovala rodina, jak společně slavili svátky. Respondenti taky v anketě často připomínali, že bývalo méně kriminality,“ dodává psycholožka Martina Huggerová. „Jaká svoboda? Bez práce?“ V čele tábora „ostalgiků“ pochopitelně najdeme bývalé komunistické funkcionáře, jako je poslední generální tajemník východoněmecké SED Egon Krenz. Ten alespoň oceňuje viditelný pokrok, kterého bývalá NDR v posledních letech dosáhla. „Vezměme si jen výstavbu nových silnic a dálnic nebo proměnu center východoněmeckých měst. Třeba mnoho nových bytů ale zůstává prázdných, protože si je lidé na podpoře prostě nemůžou dovolit! Pro mě je zásadní, jestli má člověk prostředky k tomu si své svobody skutečně užívat. Svoboda bez zaměstnání pro mě není žádná úplná svoboda,“ myslí si Krenz.
Většina východních Němců ale při těchto slovech přece jen nechápavě kroutí hlavou.
„Jsem smutná a zděšená z toho, kterak se pod heslem „všechno nebylo přece špatné“ bývalá NDR bagatelizuje, a dokonce i velebí. Těmto náladám navíc napomáhají i lidé z opačného tábora a pro to tedy nemám absolutně žádné pochopení,“ říká například Catharina Mägeová, která za pokus o ilegální opuštění NDR zažila na rok a osm měsíců „pohostinnost“ východoněmeckého režimu v obávané ženské věznici Hoheneck.
***
lidovky.cz Fotogalerii z událostí roku 1989 najdete na www.lidovky.cz/svet
O autorovi| Jiří Hošek zpravodaj Českého rozhlasu v Německu
