Mizí celé vsi, vylidňují se východopolská města.
VARŠAVA/PRAHA Země na východ od Varšavy, část, které se vždy říkalo „Polsko B“, nebyla nikdy místem, kde by někdo příliš toužil žít. Málo úrodná půda, rovina, kterou se prohání větry od severu, řídké březové lesy. A cosi těžko popsatelného, co tu zůstalo ještě z doby, kdy tato část Polska byla před rokem 1918 součástí Ruské říše.
A také téměř žádná města, žádný průmysl, žádné dálnice, téměř žádné železnice. Vesnice s dřevěnými domy, kde je v lepším případě konzum a kaple, rodiny bez otců, do školy, na úřad, do nemocnice kilometry a kilometry daleko. Na nevelkých polích tu pořád ještě orají koňmi a to, co se na pár hektarech vypěstuje, už dávno nestačí k obživě. Je tu ticho, čistý vzduch a stále větší klid. Klid krajiny, z níž mizí lidé.
Z osmi milionů Poláků, kteří ve východní části Polska podle statistik dnes žijí, bude v roce 2025 v nejlepším případě sedm milionů. Vylidňování probíhá mnohem rychleji než v jiných částech Polska. Za deset let se počet dětí snížil na východě Polska o téměř půl milionu, muži odcházejí za prací do Varšavy, Katovic nebo Gdaňsku. Statistiky zachraňují důchodci, jimž se prodlužuje průměrný věk.
Na východní hranici Polska se tak vylidňují celé vsi a tisíce domů pustnou a rozpadají se. „Jednotná zemědělská družstva skončila, malá hospodářství se nedají udržet, likvidují se malé vesnické školy, přestaly jezdit linkové autobusy, protože do takových končin se nevyplácelo jezdit. Kdysi státní obchody byly zavřeny. Mladí odjíždějí studovat do měst a domů na vesnici se už nevracejí,“ cituje deník Gazeta Wyborcza socioložku Moniku Wesolowskou z univerzity v Lublině. „Demografický vývoj na východě Polska je alarmující,“ říká profesor Andrzej Miszczuka z Varšavské univerzity. „Za třicet až padesát let může být místo vesnic a měst na východě pustina,“ dodává. Polská vláda východ země odepisuje. Vládní analýza totiž ukázala, že místní samosprávy nejsou schopny stovky milionů eur z evropských fondů efektivně využít. „Za peníze EU se látaly díry na silnicích, nechaly se rozplynout, místo aby se z nich vybudovalo něco konkrétního, co by zajistilo dlouhodobý rozvoj,“ napsala Gazeta Wyborcza. Peníze už proto nemají jít malým obcím, ale do větších měst, která by se měla stát „centry rozvoje“. Šanci na obrat vývoje polští odborníci nevidí. „Vojvodství na východě země jsou odsouzena k vylidnění,“ říká profesor Grzegorz Gorzelak z Varšavské univerzity.
Rakouská Halič výjimkou Výjimkou je jihovýchodní část Polska, u hranic se Slovenskem. Důvod je podle odborníků jediný. Zdejší Podkarpatí bylo součástí rakouskouherské Haliče a místní lidé tu na rozdíl od „ruského záboru“ byli od devatenáctého století zvyklí se organizovat ve spolcích a řídit život obcí a měst pomocí demokraticky volených samospráv.
