Jiří Pehe, politolog, o kterém se rozpakuji použít přídavné jméno pražský, neboť by se mohl urazit, si na svém blogu na serveru Aktuálně stěžuje na poměry v českých médiích. Ta prý krutě křivdí Jiřímu Paroubkovi. Peheho text Démonizování Paroubka je trapné je lacinou paušalizací, která pravicová média a komentátory hází do jednoho pytle. Protože je to text obecný, nelze s ním prakticky polemizovat, zato vrchovatě „naplňuje skutkovou podstatu“ trapnosti, když konkrétně dehonestuje Topolánka způsobem, který jiným nekonkrétně vyčítá.
Rád se ujmu role potrefené husy, a z vyspělého nepravicového argumentačního zásobníku Jiřího Peheho přiložím citát: „O soukromém životě Topolánka by se jistě dalo napsat přinejmenším stejné množství dehonestujících textů jako o Paroubkovi, kterého alespoň ještě nikdo nevyfotil nahého na dýchánku u Berlusconiho.“
Takže Topolánek je hodně odporný nestyda, který byl na dovolené v soukromí u bazénu, ó hrůzo, nahý, a ještě se u toho nechal vyfotit. Politolog z toho vyvodil, že všichni (jmenovitě i Jiří Paroubek), které takto nevyfotili, jsou lepší. Gratulujeme.
Profesionální kverulant a profesionální Rom Jaroslav Suchý se opět domnívá, že byl diskriminován, když se jej prý potenciální zaměstnavatel zeptal, zda není „buzerant“. Jestli byl skutečně diskriminován, rozhodne soud či jiná příslušná instituce. Měli bychom ovšem vzít v úvahu i skutečnost, že tento pán se, alespoň podle deníku Právo, potýká v Kanadě s problémem, protože tamnímu tisku přiznal, že se obětí diskriminace v Česku nestal, což mu může zkomplikovat azylové řízení.
Proto si můžeme myslet, že pan Suchý se zapnutým diktafonem obcházel potenciální zaměstnavatele tak dlouho, dokud mu někdo neřekl něco, čím by se mohl prokázat před kterýmkoli imigračním úřadem. Na cestu, tentokrát do USA, chce pan Suchý 200 tisíc korun coby náhradu újmy. Někdy může být profesionalita i hodně odpudivá.
Regulároři všech zemí, vztekněte se. Zatímco tabákové výrobky podle zákona nesmějí být inzerovány blíž než 300 metrů od škol a hřišť, ve škole se klidně může objevit nápojový automat s nealkoholickým pivem. V něm přece není alkohol.
Reklama na alkohol i tabák nesmí být cílena na mladistvé, ta na alkohol dokonce nesmí záporně či ironicky hodnotit abstinenci, též nesmí zdůrazňovat obsah alkoholu jako kladnou vlastnost nápoje. Takže zatímco třeba žvýkačky v podobě cigaret jsou ilegální, pivovary spolu s distributory vymyslely, jak regulaci ne snad vysloveně obcházet, ale jít proti jejímu smyslu.
Například v jednom smíchovském osmiletém gymnáziu takový automat mají a věřte či ne, pro pubertální kluky není nic lákavějšího než si koupit „pivo“ a machrovat s ním. Dovede si jakýkoli drogový dealer představit lepší výchovu příštích závisláků, v lepším případě zákazníků?
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA, komentátor LN
