Hrátky s čertem - Závěr vánočního seriálu LN o filmových pohádkách
Tato pohádka se ze všech probíraných zabývá nejsložitějšími filozofickými otázkami, i když samozřejmě z nich dělá frašku. Komunistická ideologie byla přímočará. Dělnický uvědomělý a sebevědomý dragoun zapřáhne zločince do kola a mnich s jinými darmožrouty se hezky přiučí užitečné práci. Jenže se tak trochu zapomnělo, že Martin dosáhl toho cíle jen za pomoci anděla, a potažmo Boha - splněná přání, záchrana z pekla. Takže se dá říci, že na konci pohádky se milý dragoun stává, když ne z boží vůle králem, tak alespoň z boží vůle statkářem.
Jinak se Drda pustil do opravdu těžkých teologických témat. Posuďte sami: upsání se ďáblu, věčné zavržení, účinná lítost, skutečná svatost, hodnota askeze, celibátní selhání, pokušení, povyšování a pýcha, soucit s hříšníkem, rozpor mezi církevní praxí a teorií, hulvátské chování k ženám, sexuální závislost atd. Zkrátka kdyby si z toho tak okatě nedělal legraci, tak mohl být z fleku doktor honoris causa na teologické fakultě. Každá z těchto otázek představuje nejen zajímavou otázku teologickou, ale i psychologickou. Například proč pohádky tak často řeší otázku upsání se čertu? Na tento starý termín si vzpomenu poměrně často, když řeším problémy zadlužených lidí, kteří měli tu čest pohlédnout do tváře exekutorovi. Na začátku stálo pokušení - nevinná touha koupit si televizi. Pak přišel lákavý úpis a spotřebitelský úvěr podepsaný vlastní krví. Nakonec zjistí, že za televizi zaplatili domkem, který zdědili po rodičích. Zkrátka není kompromis jako kompromis. I když jsme frustrovaní, není to důvod udělat první blbost, která nás napadne. Inu, jak to řekl sám čert v pohádce: „Do pekla (k exekutorovi) vede široká, pohodlná cesta...“
***
Domácí úkol pro bystré diváky
Martin Kabát mnohokrát prohlašuje, že se vůbec nebojí (vědomá úroveň). Všimněte si na okraj, že pronáší větu „Já se nebojím!“ přesně ve chvílích, které nahánějí strach. Stačí tedy škrtnout „ne“ - a máme přesný zápis toho, co cítí: „Já se bojím.“ Předpona „ne“ tedy znamená jen nevyřčený dovětek: „Ale já svůj strach zvládám.“ Z jeho chování tedy na několika místech prosvítá, že strach prožívá (nevědomí). Najdete tato místa? Víte, jak Freud a následně jeho dcera Anna Freudová pojmenovali tuto psychickou obranu, kdy jsou určité nepopíratelné prožitky vytlačeny z vědomí do nevědomí? Řešení z minulého dílu V jakých pohádkách se používá neobvyklé oslovení „Osobo!“ stejně jako ve filmu Byl jednou jeden král? Například Vladimír Menšík takto volá na zlou královnu v pohádce Jak se budí princezny: „Osobo, jak to, že nespíš?!“
Fakta o filmu
Hrátky s čertem: Rok výroby: 1956 Režie: Josef Mach Scénář: Jan Drda a Josef Mach podle stejnojmenné divadelní hry Jana Drdy Kamera: Jan Stalich Hudba: Jiří Srnka Výtvarník: Josef Lada
Hrají: Josef Bek - Martin Kabát Eva Klepáčová - Káča Alena Vránová - princezna Dišperanda František Smolík - Školastykus Jaroslav Vojta - loupežník Sarka Farka Bohumil Záhorský - král Stanislav Neumann - Omnimor František Filipovský -Karborund Josef Vinklář - Lucius Ladislav Pešek - Belzebub Vladimír Ráž - Dr. Solfernus Antonín Šůra - Teofil Josef Bek si v Hrátkách s čertem zahrál už na divadle, role bodrého, dobrosrdečného vojáka Martina Kabáta byla v roce 1953 jeho posledním vystoupením v olomoucké činohře. Poté Josef Bek přesídlil do Městských divadel pražských, kde působil po celý zbytek kariéry. Režisér Josef Mach, který si Beka do Hrátek s čertem vybral, obsadil herce hned do svého dalšího filmu Florenc 13:30. Josef Bek po letech vzpomínal na scénu, v níž hraje Martin Kabát karty s čerty Omnimorem a Karborundem: „Ani já, ani Stanislav Neumann, ani František Filipovský jsme neuměli hrát mariáš, tak nám filmaři přidělili profesora, který nám vysvětlil, jak karty správně míchat, jak je vynášet a co u toho říkat, abychom neudělali chybu nebo si takzvaně neuřízli kšandu.“
O autorovi| Jeroným Klimeš psycholog
