Evropa má nový plán, jak vyjít vstříc Irům. Ke smlouvě dodá protokoly, které zaručí suverenitu země
BRUSEL/PRAHA Jak vyřešit irské NE? Je možné vzít si příklad z Dánů. V podobné slepé uličce, jako je tomu dnes po irském referendu, se Evropská unie, tehdy ještě Evropská společenství, ocitla před více než 16 lety. Maastrichtskou smlouvu tehdy v referendu odmítlo 50,7 procenta Dánů. A Evropa byla obdobně v šoku.
Dánsko ale začalo o všech čtyřech problémových oblastech – kterými byly společná měna euro, spolupráce v oblasti vnitřních věcí a justice, evropské občanství a obranná spolupráce – vyjednávat a ve všech jim byly na zasedání Evropské rady v prosinci roku 1992 uděleny výjimky, takzvané opt-outy. Kodaň poté upravenou Maastrichtskou smlouvu v dalším referendu bez problémů schválila.
O podobném plánu se nyní mluví v souvislosti s irským odmítnutím Lisabonském smlouvy. Jak napsal britský list The Financial Times, evropští politici přišli s nápadem, jak irským voličům vyjít vstříc a ukázat jim, že suverenita jejich země i po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zůstane zachována. „Přátelštější“ podoba Lisabonské smlouvy Jak britský deník přiblížil, tento plán určitě nebude spočívat ve změně textu samotné smlouvy. Tak by se totiž unie dostala do začarovaného kruhu a o dokumentu by znovu musely hlasovat i země, kde už prošel. Půjde spíše o dodatečné „vysvětlující protokoly“, jež se budou týkat Irska a budou k Lisabonské smlouvě přidány. V nich by mělo být např. explicitně uvedeno, že nová smlouva EU nijak nenarušuje irskou neutralitu ani potratovou politiku a že mají Irové právo určovat si své vlastní daně. Pravdou ale je, že Irové „potratový“ a „vojenský“ protokol mají již z dob smlouvy z Nice, takže podle některých odborníků není příliš jasné, co ještě Irům případně navíc dát.
„Je jasné, že samotná smlouva nemůže být změněna. Jestliže ale budou ke smlouvě připojeny nějaké vysvětlující protokoly, mohla by být pro irské voliče přijatelnější,“ citovala Reuters Davida Howella, člena britské Sněmovny lordů.
Záchrana smlouvy je i hlavním tématem summitu EU, který dnes začíná v Bruselu. Právě tam by mohl být nastíněn tento nový plán o vytvoření „přátelštější“ podoby Lisabonské smlouvy. Jestliže se státníkům z 27 členských zemí bude zamlouvat, odborníci dostanou přes léto čas, aby ho mohli detailně propracovat. Konkrétnější kroky by pak byly představeny na podzimním summitu Evropské unie v říjnu. Podle bruselských analytiků by pak Irové o této upravené smlouvě mohli hlasovat v druhém referendu někdy v polovině příštího roku. Lisabonská smlouva by tak vstoupila v platnost 1. ledna roku 2010, tedy rok poté, co měla začít platit původně. „Takový by mohl být vysněný scénář,“ citovala agentura AFP bruselského analytika Antonia Missiroliho. Jenže pravdou je, že ani ve druhém referendu by smlouva nemusela projít – každý z Irů totiž měl pro své NE specifický důvod, a ony vysvětlující protokoly tak nemusí být tím, co změní jejich názor na věc.
Ne všichni ale s ústupky vůči Irsku souhlasí. „V Irsku zřejmě vznikl dojem, že je možné vyjednat ještě lepší smlouvu,“ citovala ČTK rakouskou ministryni zahraničí Ursulu Plassnikovou. „Žádné zvláštní výjimky pro Irsko nebo dodatky ke smlouvě by se však přijímat neměly,“ dodala.
***
Spor o Irsko
Na půdě Evropského parlamentu došlo včera k ostré výměně názorů na téma, kdo za neúspěch irského referenda o Lisabonské smlouvě může. Podle levicového německého europoslance, šéfa socialistické frakce v Evropském parlamentu Martina Schulze je to jasně irský eurokomisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy, který by tak měl přijít o svou funkci. Důvodem je podle Schulze zejména fakt, že během kampaně Charlie McCreevy prohlásil, že Lisabonskou smlouvu nečetl a ani voliče nevyzval, aby se do jejího čtení pustili. „Jak si můžete vybudovat důvěru, když se takto chováte?“ obviňoval irského komisaře značně rozčílený Schulz. „Nejlepším řešením by bylo zbavit pana McCreevyho jeho agendy, ukázal, že na její řešení není připraven. Nemůžete mít komisaře, který se chová tímto způsobem,“ dodal Martin Schulz. Šéf Evropské komise José Manuel Barroso sice McCreevovy výroky přímo nehájil, uvedl však, že takovéto házení viny na někoho nemá smysl. „Nehledejme obětní beránky. Pravda je, že výroky pana McCreevyho mi nepřišly příliš šťastné. Na druhou stranu totéž ale můžu říct i o dalších komentářích některých politiků,“ citovala Barrosa agentura Reuters. tes
