BRNO I s invalidním vozíkem se dá jet na výlet do okolí Brna. Je tam zmapováno a popsáno prvních osm tras, které zvládnou i tělesně handicapovaní.
Vbudoucnu se snad logo invalidního vozíku stane běžnou součástí turistických rozcestníků. Zatím je ale parta brněnských nadšenců podporovaná sponzory zřejmě první v České republice, která něco podobného dokázala. Trasy sám projel a sestavil tělesně postižený sportovec Radim Liška, do projektu se zapojil i Klub českých turistů.
„Jedna věc je najít nějakou trasu, druhá ji přesně popsat. Ale právě upozornění na vše, s čím se mohou setkat, je pro vozíčkáře nesmírně důležité,“ vysvětluje Pavla Střechová význam tištěného průvodce Dřina - relax na vozíku?, který právě v těchto dnech vychází. Vozíčkářům nabízí osm tras v Brně a jeho okolí. Nejdelší z nich má sedmadvacet kilometrů, ta nejkratší z Velké Klajdovky do Bílovic měří čtyři. Každou pak doplňuje charakteristika a tabulka, kde je určena obtížnost pro handicapovaného turistu i jeho doprovod a vhodný druh invalidního vozíku.
Pokud se vozíčkáři rozhodli vydat někam do přírody, až dosud byli odkázáni většinou jen na zkušenosti kamarádů.
Brněnský projekt by měl být první, kde bude použito legalizované značení: barevný proužek doplňuje logo vozíčku.
„Občas jsme se dozvěděli o různých aktivitách vozíčkářů, kteří si sami vyznačili nějakou trasu a až pak nám to řekli,“ popsal Zdeněk Cabalka z Klubu českých turistů. „My ale máme zájem, aby i v tomto případě vznikl postupně po celé republice jednotný systém obdobně jako pro běžnou turistiku,“ dodal. Zájem už prý projevily i jiné kraje. „Protože vozíčkářské trasy obvykle neopouštějí dobře sjízdné cesty, bylo by podle našeho názoru nejlepší označení umístit na začátek s vytyčením směru a pak označovat rozcestníky,“ domnívá se sekretář jihomoravské komise značení Milan Pernica. Označení osmi „premiérových“ tras by podle něho mohlo být hotovo už letos v létě.
„Vybrané trasy se různě překrývají, kříží nebo na sebe navazují, takže je lze kombinovat či se na ně napojit tak, jak to komu bude vyhovovat podle druhu postižení a zdatnosti,“ vysvětluje Liška. „Je totiž rozdíl, jak dlouho je člověk na vozík odkázán, zda má vozík mechanický, nebo elektrický,“ řekla Veronika Machalová, která je sama upoutaná na vozík od narození. „V zachycených trasách si lze najít něco lehčího, ale na své si přijdou i fyzicky zdatnější,“ upřesnila. Vydat se po nich mohou i maminky s kočárky. „Ty jsou jako vozík, jen o pár kilo lehčí,“ zažertoval Liška.
Časem by se mělo značení objevit i v turistických mapách, obdobně jako označení pro cyklisty. Popsané trasy ale nelze zaměňovat s cyklostezkami. „Zdaleka ne vše, co projede cyklista, projede vozíčkář,“ podotkla Machalová. Doporučené trasy vedou po lesních a polních cestách, stezkách, místy i po silnici, pokud nebylo možné jinak. Tam, kde je možný střet s cyklisty, vozíčkáři musejí být ostražití. „Kolizi nejde nikdy vyloučit a zvláště víkendoví cyklisti nedávají pozor. Kdyby byli tolerantnější, bylo by to lepší,“ doplnil Liška.
***
Značení pro vozíčkáře by se časem mělo objevit i v mapách pro turisty
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
