Jsou výstavy divácké, jejichž hlavním cílem je spokojenost návštěvníků, a výstavy umělecké, kde je větší důraz kladen na novost a kontext, na rozvíjení diskuse. Expozice České filmové loutky, která byla tento týden otevřena v románských sálech Strahovského kláštera v Praze, je typickým příkladem z té první kategorie, což je třeba mít v paměti při jejím hodnocení.
Ze všeho nejvíc potěší rodiče a děti. Prostředí Strahovského kláštera vytváří patřičnou atmosféru ještě předtím, než projdete do výstavních sálů. Hned v úvodním předsálí upoutají pohled Trnkovi Broučci, kteří se zde vznášejí ve velkoryse pojaté replice scény. Jen u tohoto modelu je možné setrvat dlouhé minuty a sledovat všechny možné detaily loutkářského umění. Světélka v lucernách a za okénky domečků, pospolitost ušlechtilého hmyzu u prostřeného stolu, to vše vyvolává adventní náladu snad ještě víc než našim zeměpisným končinám přece jen trochu vzdálený Betlém.
Expozice je rozdělena do dvou sálů. Jeden je pojatý převážně jako velký „dětský koutek“, v němž si mohou děti samy zkoušet postupy filmových animátorů. Nechybí ale ani galerie postav z loutkových filmů či ukázky rekvizit z celovečerní novinky Jiřího Barty Na půdě. Skutečnou jeskyní zázraků je však druhý sál, rozdělený do množství „pokojíčků“, z nichž každý představuje scénu z jiného filmu.
Pokud je mi známo, jedná se o největší přehlídku českého animovaného filmu poslední doby, překonávající i bývalou stálou expozici na zámku Kratochvíle. Každá scéna zahrnuje nejen loutky a kulisy, ale i desítky titěrných drobností, které dotvářejí realitu těchto snímků. Princ Bajaja, Kybernetická babička, Krysař, Dobrý voják Švejk, Uzel na kapesníku, Lakomá Barka... defilé zahrnuje půl století tvorby a paletu výtvarných přístupů.
Lákadlem jsou i expozice pravých rekvizit ze Zemanových snímků Cesta do pravěku a Vynález zkázy.
Teprve srovnání stovek loutek ukáže jeden zvláštní aspekt animovaného filmu, totiž jeho podivnou bezčasovost. Z loutek nepoznáte, zda pocházejí z 60. či 90. let minulého století. Často je dokonce záměrem tvůrce vtisknout novým loutkám patinu, jako by celý animovaný svět byl jakousi cestou do pravěku kultury, která ještě uměla být pomalá, dlouho vznikající a málomluvná. Nutno dodat, že skutečné srovnání dnes ani není možné. Ačkoliv to není nikde přiznané, v některých případech se již původní loutky nedochovaly a vystaveny jsou jejich dokonalé repliky.
Druhý údiv přijde možná v okamžiku zjištění, jak „mrtvé“ jsou všechny ty loutky bez oživujících rukou animátorů. Málokdy vystavovanou zajímavostí jsou také ukázky z kreslených animovaných snímků, kde jsou postavy oživovány na průhledné fólii položené přes nehybné pozadí.
Autoři výstavy se plně soustředili na okamžitý vizuální zážitek. Doprovodných informací je zde málo, citelně scházejí zejména roky natočení mnoha představených filmů. Plánovaný je katalog, ale ještě není vytištěný.
Kurátorkou a autorkou koncepce je Jana Sommerová, příležitostná režisérka a scenáristka, která vedla hereckou taneční akademii pro děti a v posledních letech se soustředí na produkci takovýchto rodinných výstav (loni Jak se oblékají pohádky). Animovanému filmu se dosud nevěnovala jinak než jako divák, proto je pozoruhodné, jak důkladnou přehlídku se jí podařilo shromáždit.
***
České filmové loutky
Strahovský klášter,
Strahovské nádvoří 1, Praha
Otevřeno je denně od 9 do 12
a od 12.30 do 17 hodin
Do 31. 12. 2009
Teprve srovnání stovek loutek ukáže jeden zvláštní aspekt animovaného filmu, totiž jeho bezčasovost. Z loutek nepoznáte, zda pocházejí z 60. či 90. let minulého století.
