Firmy v krizi omezují zaměstnanecké benefity. Že na prvním místě při škrtání je třináctý plat, není překvapivé, zvláště klesáli firmě zisk. Houfné omezování jazykových kurzů má též svou logiku, zaměstnanec se zpravidla učí jazyk jaksi navíc, protože kdyby jej nutně potřeboval k výkonu zaměstnání a neovládal jej, těžko by zaměstnavatel hledal důvod, proč jej platit. Většina firem poskytuje takové benefity, které jsou výhodné pro obě strany - zaměstnance i zaměstnavatele. Mobilní telefony například firmy stojí daleko méně než soukromníka a kromě toho je díky přístroji zaměstnanec dosažitelný prakticky kdykoli. Že je to částečně forma zotročení, jako by nikomu nevadilo.
Nejčastějším a zatím neotřesitelným benefitem se jeví stravenky. Ty jsou výhodné pro zaměstnavatele z daňových důvodů. Leckdo by sice spíš než stravenku ocenil měsíčně nějakou tu stovku navíc. Jenže restauratérská a stravenkářská lobby s politickým krytím zleva o rušení zvýhodnění stravenek nechce uvažovat, jako by stravenky byly součástí Listiny lidských práv a svobod. Co takhle daňově zvýhodnit třeba pivo? Je to podpora tradičního výrobku a pivenky by na volebních plakátech levicových populistů vypadaly lákavě.
Čtěte „Benefity? Konec...“ na straně 13
