VĚDNOHUBKY
Když člověka podporuje rodina i přátelé, jeho šance na úspěch rostou. A podobně to funguje také u delfínů, zjistili nyní australští a švýcarští vědci. Tým vedený Billem Sherwinem z univerzity v Novém Jižním Walesu se zaměřil na mořské savce ve Žraločí zátoce u západních břehů Austrálie. Místo si vědci nevybrali náhodou, tamní populace patří k vůbec nejlépe prozkoumaným.
Sherwinův tým využil záznamy o chování a vztazích delfínů v zátoce nasbírané za posledních 25 let. Vědci se soustředili především na vztahy samic. Jak uvádí studie zveřejněná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, výzkumníci získaná data navíc doplnili o genetické testy. Ukázalo se, že mít kamarádky se vyplácí. Pokud samice navázala přátelské vztahy s jinými samicemi, měli její potomci mnohem lepší podmínky pro život. Kamarádky pomohly chránit mládě před predátory a mnohdy také před dotíráním delfíních samců. Nejen příbuzenské vazby, ale i přátelství tak u malých delfínů zvyšovalo šanci na přežití.
Vůbec poprvé se podařilo vypěstovat v laboratoři lidská játra. Jsou sice miniaturní, velikostí odpovídají švestce, ale fungují. Tým vedený Shayem Sokerem z lékařského centra na Wake Forest University úspěch oznámil na výročním setkání Americké asociace pro zkoumání jaterních chorob v Bostonu. A jak vědci postupovali? Vzali zvířecí játra a pomocí chemických látek je zbavili veškerých buněk, až zůstalo jen jakési lešení tvořené kolagenem (bílkovinou). Vzniklou kostru následně osadili lidskými kmenovými buňkami. Ty mají unikátní vlastnost - dovedou se přeměnit v jakoukoliv tkáň. Aby k proměně došlo, je ovšem potřeba vytvořit optimální podmínky. Lešení „ověšené“ kmenovými buňkami proto badatelé umístili do bioreaktoru - do speciální nádoby, kde měly buňky dostatek živin a kyslíku pro svůj vývoj. Po týdnu se část z nich proměnila v jaterní buňky, z části vznikla výstelka v cévách zásobujících játra krví. Nová tkáň začala úspěšně pracovat, plnila některé funkce jater při látkové přeměně.
Vědci se nyní chtějí soustředit na vypěstování jater v potřebné velikosti. „Musíme také zjistit, zda bude využití takového orgánu u pacientů dostatečně bezpečné,“ uvádí Shay Soker na serveru ScienceDaily. Pro potkany a myši se už játra vypěstovat podařilo. A po voperování do zvířecího těla orgán fungoval. Můžeme tak doufat, že podobně úspěšní budou vědci časem u lidí.
Jít do kina na 3D film, nekazit si zážitek nasazováním brýlí, a přesto sledovat na plátně scény nikoliv pouze v ploše, ale v celé jejich hloubce. Tahle sci-fipředstava se díky výzkumu amerických vědců může brzy stát realitou. Tým vedený Pierrem-Alexandrem Blanchem a optikem Nasserem Peyghambarianem z Arizonské univerzity v Tucsonu k tomu nyní udělal první krok. Vědci v časopise Nature, dokonce na titulní straně, představili speciální displej, na kterém lze sledovat trojrozměrné obrázky i celé filmy bez použití 3D brýlí a dalších pomůcek.
Displej o rozměrech deset krát deset centimetrů je vyrobený z polymeru, který odráží světlo a pracuje na principu hologramu -pomocí laseru umožňuje na dvourozměrné ploše zachytit trojrozměrnou podobu objektu. Nyní vědci obraz navíc rozpohybovali. Obnovuje se každé dvě sekundy (dosud to trvalo asi pět minut). Tým zatím představil trojrozměrné filmy pouze v jedné barvě - buď v odstínu zelené, nebo červené. Do budoucna chtějí výzkumníci na displej dostat celou škálu barev. Zařízení by se mohlo využívat v kinech, ale třeba také při přenosech složitých chirurgických operací. Lékaři v různých koutech světa by tak viděli pacienta detailně, jako kdyby nad ním přímo stáli. Displej se uplatní i při vojenských operacích, americká armáda ostatně výzkum financuje.
O autorovi| EVA VLČKOVÁ redaktorka LN
