Pokud byste v běžné domácnosti hledali místo, které svým vzhledem alespoň trochu připomíná chemickou laboratoř, pak se pravděpodobně dostanete do kuchyně.
Myslíte si, že tomu tak není? Představte si přípravu nějakého složitějšího jídla. Podobně jako chemik musí i kuchař přesně znát látky, které při vaření použije. Mnohdy jde dokonce o skutečné chemikálie, jejichž pravý původ skrývají přívětivější obchodní názvy. Jednotlivé ingredience je potřeba pečlivě navážit nebo odměřit jejich objemy.
I kuchař musí bedlivě sledovat průběh všech reakcí, které při přípravě pokrmu probíhají. Vaření i pečení jsou totiž sledem celé řady chemických dějů, jež musí být v pravou chvíli zastaveny, jinak by došlo ke katastrofě. Navíc se ani v kuchyni neobejdete bez notné dávky experimentování, na jehož konci bude především z počátku často neúspěch. I ve vaření jde totiž stejně jako v chemii o zručnost, zkušenost a správný odhad.
Chemickým experimentem je dokonce i příprava bábovky. Kromě polohrubé mouky, cukru, vajíček nebo oleje se do bábovky přidává i kypřicí prášek do pečiva. Bez této drobnosti by upečená bábovka neměla nikdy ten správný „nadýchaný“ tvar. Kypřicí prášek obsahuje hydrogenuhličitan sodný, který je známější spíše pod názvem jedlá soda. Při pečení se hydrogenuhličitan sodný zahřívá a rozkládá se na uhličitan sodný a oxid uhličitý. Protože je oxid uhličitý plyn, prostupuje těstem, ve kterém začínají vznikat drobné póry, a bábovka v průběhu pečení několikrát zvětší svůj objem.
Jakmile teplota přesáhne 50 stupňů Celsia, začne se měnit struktura bílkovin obsažených v těstě (bílkoviny denaturují). Díky tomu se bílkoviny stávají pružnější a vytváří jakousi vnitřní nosnou kostru bábovky. Pokud by tomu tak nebylo, oxid uhličitý by z těsta po určité době vyprchal a bábovka by ztratila svůj tvar.
Plaz ze sody a cukru Popsanou reakci s jedlou sodou využijete i v pokusu, při kterém si vypěstujete exotického faraonova hada! Budete potřebovat cukr (moučkový nebo krupici), jedlou sodu a jednu krabičku kostek pevného lihu. V malé misce promíchejte směs devíti dílů cukru a jednoho dílu jedlé sody. Této směsi budete potřebovat asi dvě kávové lžičky, takže pro odměření jednotlivých dílků použijte malou odměrku.
Dalším krokem bude opatrné nadrcení pevného lihu. Ideální by byl starý hmoždíř nebo třecí miska s tloučkem. Pokud nemáte ani jedno, zabalte kostky lihu do staré hadry a velmi jemně je roztlučte několika slabými údery kladívka. Vzniklá tříšť nemusí být úplně prášková, ale neměla by obsahovat příliš velké kusy.
V této chvíli je nejlepší přesunout se s celým experimentem někam ven na čerstvý vzduch. Vezměte přibližně tři polévkové lžíce drti pevného lihu a na nehořlavé podložce z nich vytvořte malou hromádku. Ve středu kupky udělejte hlubší jamku a nasypte do ní jednu až dvě kávové lžičky směsi jedlé sody a cukru.
Nyní pozor! Oparně zapalte pevný líh. Při jeho hoření se sice neuvolňuje žádný štiplavý dým, ale přeci jen ucítíte přepálený karamel. Právě proto je lepší experiment uspořádat někde venku (nejlépe v závětří, aby vám vítr průběh pokusu nezhatil).
Po zapálení kupka vzplane během okamžiku nažloutlým plamenem. Náplň ve středu hromádky začne pomalu hnědnout, černat a přidají se i syčivé zvuky. Velmi pozvolna se ze středu hořícího pevného lihu začne vynořovat „had“. Jeho temně černé válcovité tělo se pomalu vysune kolmo vzhůru.
Po několika minutách už měří téměř deset centimetrů a pomalu se začíná naklánět do strany. Tělo hada bude poměrně křehké, proto se ho dotýkejte pouze s největší opatrností. Za deset minut bude mít had délku víc než patnáct centimetrů a poroste dál! Celý pokus potrvá asi dvacet minut, než shoří veškerý pevný líh. Nechejte hada trošku vychladnout a zkuste ho mírně nadzvednout. Zjistíte, že téměř nic neváží. Za podivný tvar hada může již zmíněný tepelný rozklad jedlé sody, kterého se s úspěchem používá i v kuchyni. Po zapálení pevného lihu se směs jedlé sody a cukru zahřeje na tak vysokou teplotu, až se cukr začne tavit. Zároveň se z jedlé sody teplem uvolňuje oxid uhličitý, který roztavený cukr vyfukuje do válcovité podoby. Na své cestě vzhůru cukr postupně uhelnatí a černá.
Faraonův had tak není nic jiného, než jen nafoukaný kousek popela! Snadno se o tom přesvědčíte tak, že na hada poněkud více zatlačíte - okamžitě se rozpadne.
Hrátky
Stejná chemická reakce umožňující s kypřicím upéct nadýchanou bábovku nám pomůže vyrobit hada práškem ze spáleného cukru. Z jedlé sody se vlivem tepla uvolňuje oxid uhličitý a vyfukuje spálený cukr do válcovitého tvaru.
pomůcky a chemikálie:
nehořlavá podložka
třecí miska nebo hmoždíř
malá a velká lžička
zápalky
jedlá soda
pevný líh
cukr
Z nadrceného pevného lihu vytvořte na nehořlavé podložce malou hromádku
Ve středu hromádky udělejte lžičkou či prstem hlubší jamku
Do jamky uprostřed kupky pevného lihu nasypte směs cukru a jedlé sody
Po zapálení pevného lihu začne cukr karamelizovat a posléze i uhelnatět
Uvolněný oxid uhličitý vyfukuje roztavený cukr do válcovitého tvaru - vzniká faraonův had; můžete mu říkat i jinak, fantazii se meze nekladou
Tělo „hada“ je nesmírně lehké, tvoří jej totiž jemný porézní popel, při větším tlaku se faraonův had úplně rozpadne
O autorovi| JAN PÍŠALA, Autor je chemik a pracuje ve Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně
