V období renesance propadla celá řada učenců tehdy velmi populární alchymii. Cílem alchymistů byla přeměna neušlechtilých kovů ve zlato. Tyto sny se však obvykle rozplynuly podobně jako dým z chemické pece.
Alchymie byla nesmírně nákladnou disciplínou, a tak se alchymisté většinou snažili dostat se do přízně nějakého štědrého mecenáše. Každý alchymista proto měl v zásobě několik atraktivních a „kouzelných“ experimentů, jejichž prostřednictvím mohl potenciálního investora přesvědčit o svých výjimečných schopnostech.
Velmi efektní byly samozřejmě všechny pokusy, při nichž se pracovalo s ohněm. A pokud alchymista přidal i trochu té magie, byl úspěch téměř zaručen. Následující jednoduchý experiment sice není nijak kouzelný, ale přece jen se jedná o atraktivní podívanou. Připravíte si totiž hořící písmo. Text napsaný takovým písmem se objeví teprve až po jeho zapálení a navíc do papíru vyhoří úplně sám.
Většinu pomůcek, které budete k experimentu potřebovat, naleznete zcela jistě doma. Připravte si malou lžičku, několik kousků měkčího papíru, vatičky na čištění uší a malou skleničku. To budou vaše psací potřeby.
Tím nejpodstatnějším je ale chemikálie, ze které si připravíte „inkoust“. Jmenuje se dusičnan draselný (KNO3) a naleznete ji ve vybavenější drogerii. Tato bílá, krystalická látka je dobře rozpustná ve vodě a v minulosti byla známá také jako ledek draselný nebo sanytr. Pokud vás zajímá, proč byly dusičnany označovány jako ledky, zkuste si v menším množství vody rozpustit kávovou lžičku dusičnanu draselného nebo třeba sodného (záleží na tom, který budete mít zrovna k dispozici). I bez teploměru, pouze dotekem ruky zjistíte, že se obsah sklenice ochladil. Při rozpouštění ledků ve vodě totiž klesá teplota roztoku a právě odtud pramení lidový název těchto sloučenin. Bílé a průhledné krystaly navíc připomínají kousky ledu.
Neviditelný inkoust Vraťme se však zpět k přípravě experimentu. Do malé skleničky nalijte menší množství vody a přidávejte k němu dusičnan draselný tak dlouho, dokud nevznikne nasycený roztok (tedy do okamžiku, kdy se dusičnan přestane rozpouštět a začne se usazovat na dně). Poté už stačí jediné – namočte do roztoku vatičku a napište s ní na papír nějaký text. Můžete samozřejmě nakreslit také obrázek. Abyste měli jistotu, že je papír roztokem dusičnanu draselného dostatečně napuštěn, přetřete napsaný text vatičkou ještě jednou. Je důležité, aby byly nakreslené symboly či písmena vzájemně propojeny, pouze tak se vám totiž vykreslí celý obrazec.
Papír s kresbou či textem nechte důkladně proschnout. Vyneste papír ven a k místu, kde se nachází napsaný text, přiložte hořící zápalku. Ideální je, pokud kresba či text začínají na okraji papíru. Při zapalování buďte opatrní, protože se může snadno stát, že vám vzplane i okolí kresby. Plameny však rozhodně nejsou potřeba a pokud se objeví, určitě je uhaste! Postačí, když papír bude pouze žhnout a doutnat.
V místě, kde je napsán text, se po přiložení zápalky objeví žhavá skvrna, která může mírně jiskřit a bude se pozvolna prokousávat papírem. Samozřejmě že pouze v místech, kterých se dotkla vatička napuštěná roztokem dusičnanu draselného. Po několika minutách a menším množství nezbytného kouře se do papíru vypálí vše, co jste na něj napsali. Podoba vypáleného písma pravděpodobně nebude příliš úhledná, roztok dusičnanu draselného se totiž snadno rozpije do okolí, a tak písmo nebude mít ostré a hladké kontury. Po skončení pokusu se nezapomeňte přesvědčit, že jste papír důkladně uhasili a reakce se nemůže rozběhnout znovu!
Co se vlastně děje při vypalování písma? Dusičnan draselný je sloučenina, která funguje jako tzv. okysličovadlo, tedy látka, která snadno uvolňuje kyslík. A bez kyslíku by nemohlo probíhat hoření. Pokud byste zapálili obyčejný papír a plamen rychle uhasili, nevydrží žhnout příliš dlouho a reakce záhy ustane.
Vpřípadě papíru napuštěného dusičnanem draselným dojde po jeho zapálení k tepelnému rozkladu dusičnanu a uvolní se kyslík, který podpoří hoření. Reakce tak může běžet zcela samovolně a skončí teprve v okamžiku, kdy se spotřebuje všechno okysličovadlo.
Na podobném principu vlastně fungují i jednoduché zápalnice, které se v minulosti používaly k odpalování výbušnin. Jednalo se zpravidla o textilii napuštěnou nějakým okysličovadlem, která po zapálení pozvolna hořela. Dusičnan draselný je pro svou schopnost uvolnit velké množství kyslíku také součástí klasického černého střelného prachu.
Hořící písmo by vám cestu do alchymistické dílny patrně neotevřelo, na to je to až příliš jednoduchý a průhledný experiment. Pro radost si ho ale určitě vyzkoušet můžete. Nezapomínejme na to, že většina slavných chemiků začínala právě s podobnými pokusy!
***
Pomůcky a chemikálie
sklenička zápalky
lžička měkčí papír
vatičky dusičnan
na čištění uší draselný
Ve stopách alchymistů
Pokusy s ohněm jsou velice efektní. Dávní alchymisté je používali k zaujetí pozornosti případných mecenášů. Nechte se jimi inspirovat a zkuste si vyrobit nápis, který sám vyhoří do papíru.
Rozpusťte dusičnan draselný ve vodě a připravte nasycený roztok, namočte vatičku a nakreslete na papír text či obrázek
Pokud k papíru, který je napuštěn dusičnanem draselným, přiložíte hořící zápalku, začne papír žhnout a do papíru se pozvolna vypálí celá kresba
Napsaný text bude dobře čitelný pouze na vlhkém papíru při pohledu proti světlu - po uschnutí téměř zmizí
Vypálené písmo není příliš úhledné, při psaní se totiž roztok dusičnanu snadno rozpije
O autorovi| JAN PÍŠALA, Autor je chemik a pracuje ve Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně
