Mezi autory jsou katoličtí historici (Martin C. Putna) i novináři (Josef Beránek a Jiří Zajíc), politologové (Václav Nekvapil), sociologové (Radek Mezulánek) a ekonomové (Tomáš Ježek), kteří všichni většinou na VOŠP učili nebo učí; dva autoři jsou nedávnými absolventy této školy (Štěpán Havlíček a Lucie Kirchnerová).
Tohle bláznění nebude dlouho trvat Nemenší pozornost však zasluhují texty zabývající se vztahem náboženství jako způsobu vidění světa a lidské existence ke kultuře a jejím aktivitám jako „nosičům“ ideových hodnot. Zejména objevná a svěže napsaná je stať Tohle bláznění nebude dlouho trvat: papežové a film do poloviny 20. století, v níž historik Rudolf Vévoda shrnuje základní myšlenky hlav katolické církve k fenoménu kinematografie. Počínaje zájmem o film Lva XIII. ještě koncem 19. století přes již speciální encykliku Vigilanti cura „papeže filmu“ Pia XI. z roku 1936 až po encykliku Miranda prosrus Pia XII. z roku 1957. V eseji Náboženství a církev ve Formanově Amadeovi se historik Jiří Hanuš, působící na Masarykově univerzitě v Brně, zamýšlí nad reflexí představ dnešní české společnosti o roli náboženství a víry jako především vzájemného lidského pochopení a lásky k bližnímu.
Soucítění, rozjímání a míra Trojici textů na téma vztahu náboženství a kultury uzavírá esej O soucítění, rozjímání a míře. Kříž pro empatii nebo k meditaci, v níž se filozof a estetik Jiří Vaněk z katedry filozofie na pražské VŠE zabývá některými aspekty vizualizace duchovních sdělení a naší schopností identifikace s utrpením zobrazovaným od gotického umění až po současné filmy.
Dvousetstránkový sborník Média, kultura a náboženství, jehož editory byli Václav Nekvapil a Rudolf Vévoda, znamená nepochybně cenný příspěvek ke studiu postavení náboženství zejména v současném světě sociální komunikace a nezasluhuje být přehlédnut.
