PRAHA Mířil vysoko, jako vždycky dosud, ale nic z toho nebude. Alespoň zatím. Na volební valné hromadě Českého atletického svazu, která se uskuteční v sobotu v Nymburce, se jeho jméno mezi uchazeči o roli místopředsedy neobjeví. Copak je příčinou, že čtyřiatřicetiletý inženýr ekonomie nakonec pustil volební boj k vodě?
„Podpora, kterou mi během zimy mnozí deklarovali, nakonec není jednoznačná, existuje názorová roztříštěnost. Taky se ke mně doneslo, že jsem příliš mladý, že prahnu po moci, případně po penězích, a přitom jde o neplacenou funkci. Tím to pro mě ztratilo smysl,“ líčí nyní již bývalý výškař, majitel bronzu z halového ME v roce 1998 a vicemistr Evropy z Göteborgu 2006.
Do voleb přitom hodlal jít s jasnou vizí. Zvláště když jediným uchazečem o uprázdněné křeslo předsedy svazu je Libor Varhaník, jeho dosavadní manažer.
„To s tím ale nemá nic společného. Nicméně jsem věřil, že s Liborem a panem Zvolánkem z Vítkovic, který je vážným uchazečem o post druhého místopředsedy, vytvoříme dobrý tým. Nechtěl jsem říkat, že všechno, co bylo dosud, bylo špatné. Naše atletika má svoje postavení, jenomže už dvacet let funguje stejně a je třeba ji nastavit tak, aby byla schopná existence i v tomhle pozměněném ekonomickém či podnikatelském světě. To znamená, aby se nespoléhalo jen na peníze od státu nebo od sponzorů, protože atletika si může generovat peníze i sama,“ má jasno.
„Tomáše nejspíš přesvědčila realita, s níž se setkal poté, když svoji kandidaturu v závěru února oznámil,“ pokyvuje hlavou Libor Varhaník. „Některým lidem, kteří považují vysoký činovnický post za vyvrcholení své dráhy, může vadit jeho věk, ale to bych neřešil. Jsem přesvědčený, že Tomáš se nenechá odradit a do atletiky se zapojí jinak,“ myslí si Varhaník.
Osobnost s tahem na bránu Také šéftrenér české atletiky Václav Fišer stojí na straně bývalého výškaře.
„Tomášovi bych svůj hlas rozhodně dal. Vzpomeňte, jak byl na různých šampionátech vůdčí osobností s neskutečným tahem na bránu, jistě mu to zůstalo. Honza Železný nebo Tomáš Dvořák jsou trenéry, ale špičkových závodníků, kteří by chtěli atletice vracet funkcionařením, moc není. Je to škoda,“ přemítá.
„Však já neříkám, že jsem na atletiku zanevřel,“ usmívá se Janků.
