Nikdo totiž nedokáže odhadnout, jak bude třiatřicetiletá žena, která se vydávala nejprve za třináctiletou Aničku a posléze za třináctiletého Adama, schopná vypovídat.
„Buď je nesmírně fikaná, nebo duševně nemocná,“ myslí si advokát Josef Lžičař, který se kloní spíš ke druhé verzi.
Vyšetřovatelé by podle něj ke Škrlové měli přistupovat jako k dospělé osobě, i když navenek působí dojmem malého dítěte. K výslechu by však měli přizvat znalce z oboru psychologie. „Musí se posoudit, jestli je duševně zdravá, nebo není. Jinak by měl výslech probíhat normálně, i když je třeba brát s rezervou všechno, co vypoví,“ říká Lžičař.
Problém může podle něj nastat, rozhodne-li se Škrlová zarytě mlčet. „Ona ale vypadá, že bude schopná vypovídat. Třeba bude mluvit spontánně. Možná se bude vyjadřovat infantilně, dětsky, ale i to lze zaprotokolovat a vyhodnotit,“ míní advokát. Podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové jde u výslechu vždy o navázání kontaktu s vyslýchaným a navození takové atmosféry, aby byl ochotný a způsobilý vypovídat. „U člověka duševně nemocného se ale mohou objevit nečekané a nelogické odpovědi. Právě na ně je třeba reagovat, upřesňovat a vyhodnocovat jejich věrohodnost,“ říká Čírtková. „Vyšetřovatel musí zejména poznat, kdy se ve výpovědi jedná o blud nebo jiný druh smyšlenky.“ A to nemusí být vůbec jednoduché.
