Že je náš důchodový systém drsně vychýlený v neprospěch občanů s vyššími výdělky, to uvidí každý, kdo se na něj podívá.
V tomto smyslu je nález Ústavního soudu užitečný. Ale člověk si má dávat pozor, od koho přijímá dárky.
Holá pravda je, že výše důchodů se stanovuje politicky, na základě úvahy, co lidi čekají, co snesou a na co máme, a vyměřovací formulky se tomu přizpůsobí.
Soud se ale pohybuje v paralelním světě sociálních práv, vybaveném Listinou práv a svobod, Evropským zákoníkem sociálního zabezpečení, Úmluvou Mezinárodní organizace práce atd. Jsou to právanepráva – nemají bezpodmínečnou povahu, lze se jich domáhat pouze v mezích zákonů, a ty musí přihlížet k veřejným hodnotám. Nerovný přístup k nim je možný, ale nesmí být projevem libovůle. Jaké hodnoty? Co je nelibovolné? To je výzva pro sofisty. A výsledkem je nález, kterým končí veškerá demokratická diskuse.
Jsme vychováváni v pocitu, že čím víc práv máme, tím je náš život kvalitnější a zajištěnější. Ve skutečnosti je v lecčems naopak nahodilejší a vytváří neřešitelné situace.
