Václav Klaus nikdy nebyl mužem konsenzu. Když před jedenácti lety končil jako premiér, rozděloval národ, voliče i rodiny. Když tehdy prezident Havel v Rudolfinu nezmínil nic z toho, co Klaus pro tuto zemi udělal, bylo to bráno jako podraz. Ale když dnes Klaus končí jako svorník a symbol ODS, vládne spíše nezájem.
Co vlastně sdělí kongresu? Ať řekne cokoliv, bude to vnímáno jako projev muže posedlého osobní politikou fanoušků a zrádců. Víme o něm, že on ví, kdo ho volil a kdo nevolil hlavou státu.
Víme o něm, že si ze svého mobilu maže čísla ministrů české vlády. Víme, že podle médií jde z jeho dnešního projevu strach.
Takového máme prezidenta.
Fakt, že jeho možný nástupce Miloš Zeman, muž posedlý kartami svých stranických zrádců, by byl ještě horší, je slabou útěchou. Rudolfinský projev Václava Havla zůstal v paměti pro nedostatek velkorysosti k soupeři. Uvidíme, jak budeme za deset let vzpomínat na vysočanský projev Václava Klause.
