Napadla vás někdy otázka, kdo je vlastně v Česku nejdůležitějším státním představitelem? Názory na to se mohou různit (zdravíme na Pražský hrad i do Lidového domu), ale alespoň Michael Kocáb si o tento status umí říct pěkně zpříma. Úterní Lidové noviny přinesly příběh Světlany Gannuškinové z lidskoprávní organizace Memorial a členky Rady pro lidská práva při úřadu ruského prezidenta. Mnoha vyznamenáními ověnčená Gannuškinová, která se v osmdesátých letech začala v Rusku jako první věnovat obraně práv uprchlíků a dnes se specializuje na oblast Severního Kavkazu, si v textu postěžovala na nezájem české strany při její návštěvě země. Konkrétně se jí nezamlouvalo, že se s ní v Česku nesetkal ani ministr vnitra Martin Pecina, ani „jiní vysocí představitelé státu, kteří rozhodují o osudu lidí prchajících do země z Ruska“. Už v úterý odpoledne volal komentátorovi Martinu Zvěřinovi do redakce Petr Koubek, mluvčí vládního zmocněnce pro lidská práva Michaela Kocába. Nelíbila se mu zejména věta, že se Gannuškinová v Česku nesetkala s žádným „vysokým představitelem státu“. To prý podle Koubka není pravda, neboť ji doprovázel Kocáb. Kolega Zvěřina si dovolil namítnout, že autorka článku Petra Procházková třeba nepovažuje vládního zmocněnce pro lidská práva za „vysokého představitele státu“. To mluvčího Koubka poměrně zaskočilo: „Aha, tak to mě nenapadlo,“ hlesl.
Autor Diáře jednoznačně odsuzuje jakékoliv násilí a domnívá se, že do politického souboje nepatří už vůbec. Přesto se nemůže zbavit pocitu, že socialistům náramně vyhovuje dělat ze sebe téměř mučedníky. Předsedovi socialistů podle interních průzkumů vyšlo, že první televizní duel s Petrem Nečasem prohrál. V Lidovém domě se tak podle informací LN řešilo, jak Paroubka, který řadu lidí neobyčejně dráždí, upozadit. Respektive schovat, jako to svého času téměř před každými volbami moudře dělala ODS s Mirkem Topolánkem. Vida, stačilo ze sebe udělat ubohé otloukánky a ze soupeřů (kteří s útoky nemají příliš společného) fašisty, a legenda je na světě. Člověk zkrátka musí rezolutně odsoudit útok na Bohuslava Sobotku, ačkoli se nikdy nesetkal s tím, aby po jedné ráně od opilce musel někdo jiný strávit téměř půldruhého dne v nemocnici. Naštěstí se už mučedník Bohouš plně zapojil zpět do kampaně. A dokonce projevil i – zřejmě nechtěný – smysl pro humor. Titulní straně úterní inzertní přílohy ČSSD Listy v některých denících vévodí portrét zadumaného Bohuslava s velkým titulkem „Bojujeme za vás“. Na druhé stránce pak bezpochyby zaujme text „Úrazová nemocnice – příběh se šťastným koncem“.
Oblíbeným citátem soudruha Vojtěcha Falmera Filipa je slogan T. G. Masaryka „Nebát se a nekrást“. Zajímavé. V polovině osmdesátých let, kdy v zemi vládla KSČ, spolužáka kolegy Ondřeje Tučka za použití stejného sloganu komunistická dějepisářka málem nechala vyhodit z gymnázia.
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN
