„Možná to byla chalupa českého sedláka nebo příbytek německé rodiny. Každý z jiného důvodu musel odejít. Každý nedobrovolně. Pak se do chalupy nastěhovali jiní, kteří dům zpustošili, či se pokoušeli v neznámém kraji žít. I ti časem odešli. Stavení se pak ocitlo v hraničním pásmu a vojáci na jeho zdech nacvičovali útoky na imperialistického nepřítele,“ vysvětluje sochař inspirace pro výstavu, kterou nainstaloval v Sokolově v kostele sv. Antonína Paduánského. Poté, co bagry zbořily poslední zbytky někdejších obydlí, posbíral, co zbylo: „Kusy dřeva plné rezivých hřebů, precizních tesařských dlabů a čepů, tyhle trámy označené záseky dlát, poznamenané sekerami a pilami, s kusy rákosu a omítek, s poznámkami napsanými před dávnými lety, ale i prostřílené samopaly, potrhané lžicemi bagrů, utrápené a opovržené a přesto stále vonící pryskyřicí…“ Postavil z nich domy, přesněji jen obrysy, siluety. Vlastně postavil pomník těm ztraceným domům ze šumavských samot, které měly smůlu: stály v nesprávný čas na nesprávném místě...
Marta Švagrová Václa Fiala: můj dům, tvůj dům...
Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského v Sokolově, do 28. října 2010
