Ústavní soudci zkritizovali senátory i prezidenta, ale také politiky jako celek.
Postupy senátorů soudci označili za obstrukce, prezidentovi odmítají „vyplňovat dotazníky“.
BRNO Dožadovali se zastání, zažili potupu. Ústavní soud ve svém rozhodnutí a jeho zdůvodnění nerozmetal Lisabonskou smlouvu, ale postupy nespokojených senátorů a prezidenta Václava Klause.
Tím, jak si skupina senátorů stěžovala a jak se k podnětu na prozkoumání souladu Lisabonské smlouvy s našimi předpisy vyjadřovala, se někteří z nich podle soudců pokoušeli o obstrukce. Podle předsedy soudu Pavla Rychetského se někteří senátoři připojili „z jiných než ústavněprávních důvodů“. To, že senátoři třikrát rozšiřovali své podání, nehodlají soudci pro příště akceptovat a budou to odmítat. A stejně kritizují i hojné využívání pozdních termínů.
Senátoři a jejich zástupci museli kritice tiše přihlížet. A jejich obličeje ze sálu někdejší moravské zemské sněmovny, kde soud zasedá, přenášela televize. „Škoda, že tu není Klaus,“ šeptali si diváci, většinou studenti práv a politologie.
Za vyučenou dostal i prezident. Kvůli otálení s podpisem Prezidentův advokát Aleš Pejchal „přijal s rozpaky“ stanovení lhůt, ve kterých se kdo v podobných případech může na soud obracet a kdy má Klaus podepsat. „Smlouva je výsostně politický proces, soud má posuzovat toliko ústavnost. Zda bude smlouva ratifikována tím, kdo ji sjednával, je výlučně na jeho uvážení,“ tvrdí.
Právě prezident Václav Klaus byl dalším z kritizovaných. Soudci upozornili na jeho povinnost „bez zbytečného odkladu ratifikovat mezinárodní smlouvu, která byla řádně prezidentem republiky nebo vládou z jeho pověření sjednána a s jejíž ratifikací vyslovil souhlas demokraticky zvolený zákonodárný sbor“. Zkráceně prohlásili: Prezident by už měl dokument podepsat. Marné doufání senátorů.
Karlsruhe není Brno A aby výtku mířenou proti Klausovi okořenili, odkázali na „přihlášku“ do EU, již podepsal ještě jako předseda vlády. V té mimo jiné stojí, že „v moderním evropském vývoji je výměna částí vlastní státní svrchovanosti za sdílený podíl na suverenitě nadstátní a na spoluzodpovědnosti nevyhnutelná“.
Ústavní soud není místem pro politické diskuse, připomněl mimo jiné Rychetský. Napadl i „nekončící polemiky, o které se snaží někteří účastníci“. Soudci rovněž odhlasovali, že jejich úkolem není odpovídat na otázky, které jim v souvislosti s Lisabonskou smlouvou položil prezident. Přesto se k nim vrátili a například o otázce, zda by souhlas se změnami neměl být vysloven znovu v referendu stejně jako při vstupu ČR do EU, řekli, že s něčím takovým zákon nepočítá. A stačí tedy stejné schválení jako u jiných mezinárodních smluv.
Senátoři dostali i další lekci. Jejich šéf Jiří Oberfalzer tvrdí, že čekal odpověď a další vymezení pro podpis, jaká dal německý ústavní soud v Karlsruhe. Soudci ale jasně řekli, že v Brně se jedná jinak a oni nemají na podobné vymezení podle ústavy právo. Stejně tak se necítí být oprávněni definovat pojem „svrchovaný, jednotný a demokratický stát“. Snaha o definování jednou provždy by podle soudců mohla být chápána jako projev „soudcovského aktivismu“, ze kterého je někteří politici i tak obviňují.
***
Ukázalo se, že náš uvážlivý postup ve vztahu k Václavu Klausovi byl správný. Je dobře, že pan prezident neváhal s podpisem ihned po rozhodnutí Ústavního soudu. Jiří Paroubek předseda ČSSD
Jsem velmi rád, že Česká republika nakonec potvrdila, že je pro ostatní členské státy důvěryhodným partnerem. Jan Fischer premiér
Boj pokračuje. Ladislav Jakl tajemník prezidenta
Jsem rád, že je ratifikováno, je to dobře. Ale už jsme zbrzdili celou Evropu. Cyril Svoboda předseda KDU-ČSL
Samozřejmě doufám, že (Klaus) smlouvu nepodepíše, ale obávám se, že se čas krátí. David Cameron (včera v poledne) šéf britských konzervativců
Ta cesta byla maraton plný překážek, ale poslední překážka byla nyní odstraněna. José Barroso předseda Evropské komise
