Rekonstruoval český kostel v Berlíně i palác ve Valencii.
Nyní své dílo představuje v Praze.
PRAHA „Původně jsem studoval ekonomii, ale historie a výtvarné umění mě vždy zajímaly. Po škole jsem hledal v Madridu místa pro lofty (byty či kanceláře v bývalých továrních budovách - pozn. red.). Kromě toho jsem vytvářel sochy ve veřejném prostoru. Na jednom madridském festivalu mě oslovili lidé z bukurešťské radnice, abych nějaký projekt vytvořil u nich,“ svěřil se LN španělský výtvarník Juan Garaizabal.
Na začátku prý neměl žádný konkrétní plán, co bude v Bukurešti dělat. Říká totiž, že není potřeba složitě hledat, místa si ho „najdou“. Jednou se vracel z večeře, doprovázely ho dvě dámy z radnice. Míjeli obrovský palác obklopený parkem. Ženy odvrátily tvář. Když se jich zeptal proč, vysvětlily mu, že je to palác bývalého rumunského diktátora Nicolae Ceausesca. Obří komplex byl postaven „díky“ zboření celé jedné čtvrti nazvané Malá Paříž. Garaizabal dostal nápad, že původní domy vytvoří znovu a dá je do prostoru kolem paláce. Po tříletém pátrání a přípravě se však setkal s nepochopením. Radnice nechtěla projekt financovat. Navzdory tomu Garaizabal zjistil, že právě znovuoživení míst má pro něj zásadní význam, a vytvořil projekt Memorias Urbanas.
Větší štěstí měl v Berlíně. „Dostal jsem tip, že kdesi v Berlíně je památník bývalého betlémského kostela, který si postavila česká komunita, jež sem přišla před více než 250 lety. Přicházel jsem k tomu místu a jediné, co jsem o něm věděl, bylo to, že už tam nic není. Byl to neuvěřitelný pocit, že tu něco chybí. Viděl jsem jen mozaiku, která kopíruje půdorys kostela. Budova byla poškozena bombardováním za války, zbořena v roce 1963. Nyní je součást Checkpointu Charlie,“ vzpomíná na první moment výtvarník.
Lidé, kteří do kostela před válkou chodili, mu vyprávěli, jak moc to pro ně znamená, když kostel alespoň symbolicky vytvoří. Přinese jim vzpomínku na jejich dětství, kdy kostel navštěvovali.
Český betlémský kostel, kterému dal výtvarník nový život, bude nyní k vidění v centru DOX až do 18. dubna.
Projekty, na kterých se podílí několikačlenný tým, Garaizabal zásadně neplánuje. Hlavní kritérium pro znovuoživené místo je, aby se mu líbilo esteticky a mělo svůj vlastní příběh. Jedno takové našel v rodném Španělsku, ve Valencii. Několikametrovou konstrukci královského paláce představí letos na podzim. „Když projekt dokončím, nejsem z toho smutný, rozhodně to neberu jako uzavřenou kapitolu. Zajímá mě, jak lidé reagují na nově vzniklé místo. Možná další můj projekt bude přímo tady v Praze. Možná další příběh, který mě osloví,“ říká Garaizabal.
