Značný rozruch vzbudilo nejen v Británii zveřejnění výsledků vědců z univerzity v Newcastlu, kteří zdánlivě podnikli krok k narození dítěte se třemi biologickými rodiči. V pozadí tohoto na první pohled bizarního počínání se skrývá snaha o léčbu některých dědičných onemocnění.
Dědičná informace člověka je v buňkách uložena jednak v jádru - tam se skrývají asi tři miliardy písmen genetického kódu a v něm asi 22 tisíc genů. A také v organelách zvaných mitochondrie, které slouží buňkám k produkci energie.
Mitochondrie mají svou vlastní DNA, která se skládá ze zhruba 16 tisíc písmen genetického kódu a obsahuje 37 genů. Lidské buňky obsahují zhruba dvě až pět tisíc mitochondrií, vajíčko od 100 tisíc do 250 tisíc, spermie jen pár desítek.
Poškození některého z mitochondriálních genů může vést k závažnému postižení. Ta se projevují například postižením nervového systému nebo svalovou dystrofií. Závažnost choroby závisí na podílu mitochondrií nesoucích defektní dědičnou informací. Nejhůře jsou postiženi lidé, kteří mají hojně zastoupeny poškozené mitochondrie ve svalech či nervové tkáni, protože tyto tkáně jsou náročné na přísun energie.
Mitochondrie dědíme výhradně od matky. Otcovy mitochondrie vnášené při oplození do vajíčka spermií se ztrácejí. Pokud je matka nositelkou mutace v mitochondriální DNA, pak hrozí, že dědičnou chorobu předá dítěti. Tomu se dá zabránit „výměnou cytoplazmy“.
„Transfuzi“ cytoplazmy lze provést buď u vajíčka, nebo u velmi časného zárodku. Techniku pro výměnu cytoplazmy u vajíčka vyvinul už před několika roky český lékař Jan Tesařík. Z nezralého lidského vajíčka obsahujícího poškozené mitochondrie je odebráno jádro a to je vneseno do vajíčka zdravé ženy, z něhož bylo jeho vlastní jádro odstraněno. Vznikne vajíčko, které nese jádro jedné ženy a zdravé mitochondrie druhé ženy. Po dozrání v laboratorních podmínkách lze vajíčko oplodnit ve zkumavce a embryo pak přenést nastávající matce. Pokusy o početí dětí tímto způsobem proběhly například v Brazílii a v Číně. Jaderná a mitochondriální DNA ve vajíčku pochází od dvou různých žen: obě tak vlastně vystupují jako biologické matky. Ale dárkyně mitochondrií nemá žádný vliv na dědičné vlastnosti určované jadernou DNA. A ty v dědičnosti drtivě převažují. V Newcastlu vyvinuli techniku, která vyměňuje cytoplazmu s defektními mitochondriemi u oplozeného vajíčka. Vědci o tom informovali na kongresu, ale studii zatím nikde nepublikovali. Cílem britských experimentů bylo vyvinout techniku výměny cytoplazmy, nikoli početí dítěte. Pro pokusy použili vajíčka, u kterých došlo při oplození ve zkumavce k průniku několika spermií. Taková vajíčka nejsou schopna vývoje a dítě by se z nich nikdy nenarodilo. Vědci odebrali jádro z jednoho takto vzniklého zárodku a přemístili je do jiného zárodku, z něhož jeho vlastní jádro odstranili. Následně se úspěšně vyvíjelo deset embryí. Zatím není jasné, s kolika zárodky vědci pracovali, ale úspěšnost postupu je patrně velmi nízká.
Odborníci upozorňují, že přenos jádra ze zárodku do zárodku zřejmě narazí na výhrady odborníků na lékařskou etiku, protože za příjemce jádra by musel sloužit zcela zdravý zárodek, který by byl odstraněním jádra v podstatě zničen.
Alternativním řešením by byl přenos jádra zárodku do neoplozeného vajíčka zbaveného vlastní dědičné informace, což je ale postup, který se velice blíží klonování. Ani tudy tedy cesta nepovede.
Tesaříkova metoda přenosu jádra u nezralého vajíčka a jeho následné oplození spermií je v tomto ohledu podstatně přijatelnější. Dítě při ní vzniká oplozením vajíčka spermií tak jako při jakémkoli jiném postupu tzv. asistované reprodukce.
