Kdo nekrade, okrádá rodinu, říkalo se často v předlistopadové době a z naší každodenní reality současné doby se zdá, že tento kořen vztahu jedince k vlastnímu státu závěr roku 1989 nejen přežil, ale dokonce vypučel do rozměrů, o kterých si někdejší aparátčík mohl nechat jen zdát.
Mravnost je pokládána za slabost, nevyužít jakékoli možnosti přilepšit si (i mimo rámec zákona) je projevem hlouposti, morálka je omezena většinovým přesvědčením, že uniknout pozemské spravedlnosti postačí, protože národ bez víry existenci posledního soudu nevěří. Pravda je pouze chimérou, neboť lhát se vyplatí a tvrzení, že lež má krátké nohy, naráží na praktickou zkušenost s relativitou oné krátkosti, která na mnoho let ve veřejném životě bohatě postačí.
Předešlá slova se k představě o ideální škole nehodí jen zdánlivě, i když mnohem snazší by bylo shodnout se na vnějších atributech: budova školy by jistě měla působit přátelsky, ne odpudivě. Stoly a židle nesmí působit fyzické utrpení, umělé osvětlení - zejména v pošmourných ranních hodinách -nemá navozovat atmosféru policejního výslechu. Na výzdobě chodeb i tříd by se měli výrazněji podílet studenti, i když se pak snadno může stát, že výsledek bude vzbuzovat estetickou nevoli o minimálně generaci starších učitelů.
Na technickém vybavení škol nesmíme šetřit - na rozdíl od řady jiných rozpočtových výdajů jde o smysluplnou investici do naší vlastní budoucnosti, kterou (minimálně na úrovni základního školství) konzumuje každý. Při výběru učebnic by učitelé neměli podléhat marketingovým trikům jejich vydavatelů, rozhodující je kvalita - pokud učitel zná svůj obor, pozná ji.
Počet dětí ve třídě by neměl vzdělávání přibližovat tovární velkovýrobě, naopak: měl by vždy zachovat možnost individuální práce učitele s žákem. Učitel by měl vždy respektovat individualitu dítěte a škola jako celek pomáhat individuální nadání rozvíjet, ne potlačovat. Učit by měli jen ti, které to baví, a za předpokladu, že dobře ovládají obor. Takové učitele bychom měli umět zaplatit tak, aby nehledali uplatnění jinde.
Jenomže ani originální architektura, sebelepší design a v oboru vzdělaný učitel s pedagogickým nadáním sám o sobě nestačí, to jsou jen základní předpoklady usnadňující všeobecné vzdělávání. Ideální škola by měla především pomáhat v hledání (nikoli nařizování) orientace a skutečných hodnot, stranou nesmí zůstávat morálka ani etika, přestože (či spíše právě proto, že) žijeme v době, kdy (krátkodobě) vítězí ti, kteří se takovými hodnotami nezdržují. Třeba pak nebudeme muset smutně přikyvovat podivuhodně aktuální pravdivosti předmluvy k Malé finanční vědě z roku 1930:
Vládě demokratické působí největší obtíže, že správcové veřejných zájmů nedovedou se při jejich správě povznésti nad své zájmy soukromé nebo stranické, anebo že prostě nerozumějí problémům, před které jsou postaveni. Obojí demokracii diskredituje, a přece není spásy mimo demokracii. Demokracie vyžaduje charakterů a vzdělání.
Nejde totiž jen o to, že nelhat a nekrást je správné a normální, ale také o to, abychom tuto láskyplnou pravdu dokázali ocenit.
O autorovi| Vlastimil Ježek publicista
