Tak třeba pravidelně nosila do naší redakce, kde psávala své filmové recenze, citronový koláč. Za onoho času v těchto končinách nebývalo zvykem připravovat italskou kuchyni.
Eva ale byla franštinářka a italštinářka a do všeho italského a francouzského upřímně zamilovaná. Svou dceru pojmenovala Claudie – říkala tehdy, že po své italské kamarádce, ale nám tehdy nikdo nevymluvil, že to bylo na počest Claudie Cardinalové, té krásné hvězdy s úžasnýma očima, co byla krev a mlíko a přitom tak sexy! Na redakční sedánky nosívala také vlastnoručně připravenou pizzu. V době, kdy se tu (nejspíš z italských filmů) sice vědělo, že tahle pochoutka existuje, ale rozhodně ji nepekli na žádném rohu, neprodávalo se ani těsto v prášku – na nic, natož na pizzu. Eva (tehdy ještě Hepnerová, až později Zaoralová) nám dala recept a my ho doma zkoušeli. Trochu nás štvalo, když kečupu říkala kečap, ale protože své recenze psala čtivě a spolehlivě, odpouštěli jsme...
Samozřejmě že její hlavní zásluhy byly odborné – časopis Film a doba, jehož byla dlouhá léta šéfredaktorkou, patřil i v časech totality k několika málo periodikům, v nichž se o kinematografii – světové i tuzemské – a souvislostech tvorby psalo fundovaně. Jistě i proto, že až k němu oko a ruka cenzorů ne vždy dosáhly, protože list byl přece jen určen celkem nepočetné skupině odborníků a filmových fandů. Pro ty ale byl oázou, v níž se dalo leccos dozvědět v časech, kdy hranice byly pevně uzavřené a informace z jiného světa hodně nedostupné. Navíc do něj pronikali i autoři, kteří si jinde z politických důvodů „neškrtli“.
Člověk, který sleduje v televizi vyvrcholení řádového dne, mezi vyznamenanými logicky hledá nejprve známé tváře. V porovnání s dramatickými osudy, odvahou a hrdinstvím veteránů válečných nebo odbojových se pochopitelně medaile pro lidi „od kumštu“ jeví jako méně zásadní. Ale někteří, byť nebyli přímo hrdiny, ten každodenní život v neveselých časech pomáhali snést.
O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ, redaktorka LN
