Vzpomínka na květen 1945

Vkvětnu roku 1945 mi bylo necelých 15 let. Žil jsem se svými rodiči na nádraží v malé osadě Dolní Cetno, která je dodnes součásti obce Niměřice. (...) Když 9. května vjely do Prahy tanky Rudé armády, tak jsme si zhluboka oddychli. Netrvalo však dlouho a bylo nám ze všech dnů nejhůře. V odpoledních hodinách bombardovala německá letadla, bez rozlišovacích znaků, Mladou Boleslav. Během náletů se otáčela nad naší osadou. Při posledním přeletu, pravděpodobně návratu na letiště v okolí Ralska, svrhla 10 dvousetkilových bomb do prostoru našeho nádraží. (...) Po těchto zážitcích jsme 10. května s radostí vítali Rudou armádu, když konečně dojela do Mladé Boleslavi a také k nám. V té době to byli pro nás osvoboditelé. Američany jsme, pod vlivem tehdejší propagandy, neměli moc v lásce, protože stáli v Plzni a nepřišli Praze a dalším městům na pomoc. To, že jako čestní spojenci pouze striktně dodržovali dohodu se Sověty, nám došlo až mnohem později.