Na plzeňských právech se ukázalo, že tento systém může být neprůhledný.
PRAHA Většina studentů v Česku studuje v bakalářském programu tři roky. Až poté získají příslušný akademický titul. Několik pražských politiků ODS ale strávilo před závěrečnými zkouškami na bakalářském programu soukromé Vysoké školy finanční a správní (VŠFS) mnohem kratší dobu. Uvedly to Hospodářské noviny. Zastupitelé v Praze 9 Tomáš Hrdlička a Jan Štrof byli na bakalářském studiu jeden akademický rok, pražský radní Martin Langmajer dva roky.
Vysvětlení školy je jednoduché. Ve veřejné databázi jsou informace pouze o bakalářském studiu, ale zmiňovaní politici předtím na stejné škole absolvovali program celoživotního vzdělávání. Pak přešli do třetího, posledního ročníku „bakaláře“ a velká část zkoušek jim byla uznána. To zákon připouští.
Proč ale chodili studenti na program celoživotního vzdělávání, místo aby rovnou nastoupili na bakalářské studium? Zvlášť když byly u kurzu vyšší poplatky než u bakalářského studia?
Podle vysvětlení proděkana VŠFS Milana Kašíka to rozhodně nebylo proto, že by byl kurz celoživotního vzdělávání jednodušší. Programy prý byly stejné. „Jeden z důvodů byl, že školné na celoživotním vzdělávání je daňově uznatelný náklad a na bakaláři ne,“ vysvětluje Kašík. Studenti si tak mohli náklady odečíst z daní. „I to byla jedna z věcí, které pro mě byly významné,“ potvrdil radní Langmajer.
Navíc je program celoživotního vzdělávání časově méně náročný než denní bakalářské studium. Trvá dva roky, v každém semestru absolvují studenti na VŠFS 80 hodin výuky při pěti soustředěních.
Další rozdíl je, že programy celoživotního vzdělávání nejsou pod tak bedlivým dohledem jako bakalářské programy. „Na kvalitu bakalářských programů dohlíží Akreditační komise. Kurzy celoživotního vzdělávání jsou naproti tomu plně v kompetenci jednotlivých vysokých škol,“ vysvětluje Ondřej Gabriel z tiskového oddělení ministerstva školství. O tom, co se bude v programech celoživotního vzdělávání učit, kdo to bude učit, ale i o délce studia tak rozhoduje sama škola.
Předsedkyně akreditační komise Vladimíra Dvořáková ovšem zdůrazňuje, že samotné přecházení studentů po absolvování programu celoživotního studia do posledního ročníku studia bakalářského není nic nezákonného ani neobvyklého. Jen musí probíhat podle průhledných pravidel. „Možné to je, ve standardních právních systémech je to běžné. Ovšem mnoho věcí je běžných v standardních systémech a u nás ne,“ říká Dvořáková.
V kauze plzeňských práv se ukazuje, že propojení programů celoživotního vzdělávání s bakalářskými programy může být velmi problematické. Tímto způsobem tu získávali titul bakalář mimo jiné policisté a lidé ze státní správy. Podle všeho přitom docházelo k pochybením. Nové vedení fakulty teď zkoumá, jak systém zprůhlednit.
„Dojde k výrazným změnám toho, jak celoživotní vzdělávání a přechod do bakalářského studia, fungovalo. To, jak se to provádělo, není možné,“ říká pověřený děkan plzeňských práv Jiří Pospíšil. Absolventi celoživotního programu by měli podle něj projít do bakaláře jen po složení přijímacích zkoušek. „Máme program na plagiáty“ Zatímco zákon připouští, aby se absolventovi programu celoživotního vzdělávání uznalo po přechodu na bakaláře maximálně 60 procent kreditů, v Plzni to chodilo jinak. Podle dosavadních zjištění nového managementu tu uznávali všechny. Studenti nastoupili do posledního ročníku a zbývalo jim splnit jen státní závěrečné zkoušky a obhájit bakalářskou práci.
Proděkan Kašík ale ujišťuje, že na jeho škole probíhalo vše v souladu se zákonem. Odmítá i informace Hospodářských novin, že by některé závěrečné práce, například Štrofova, byly málo kvalitní. „Na každé škole jsou diplomky vynikající, dobré a špatné. My jsme jedna ze dvou nebo tří soukromých vysokých škol, které mají program na odhalování plagiátů. Tím projíždíme každou diplomku, žádný plagiát nám neunikne. Některé studenty jsme kvůli tomu už vyhodili,“ argumentuje.
Langmajera zveřejněné pochyby o jeho bakalářském studiu rozčílily. „Chodil jsem do té školy dokonce delší dobu, než je běžné. Všichni na té škole mě znají,“ říká. Kromě bakalářského studia zvládli Štrof a Hrdlička rychleji i to magisterské: první za rok, druhý za rok a půl. Obvykle se studuje dva roky. Oba ovšem měli takzvané individuální plnění studijních povinností.
Ministerstvo školství v současnosti nemá žádné informace o tom, že by na VŠFS probíhaly nějaké podvody. Ministryně Miroslava Kopicová byla před časem v akademické radě této školy. Není ale jedinou významnou politickou osobností, které jsou se školou spjaty. V minulosti zasedal v dozorčí radě VŠFS také předseda ČSSD Jiří Paroubek. Ve správní radě sedí také pražský radní Milan Richter (ODS). Vystudoval tu i druhý muž ODS David Vodrážka.
