Má vášeň je nekonečná a milovat Tě budu až do úterý, vyznává se v jednom hitu David Bowie sebevědomě, protože si to jako rocková hvězda může dovolit říkat přímo. Nám ostatním asi nezbude než svůdnickou techniku šokujících „negů“ (tedy antiromantických antilichotek, které prý zabírají) pilovat podle knížek, jako je právě vycházející Hra od amerického novináře Neila Strausse.
Pokud jste jako teenageři před čtvrtstoletím také v Čechách tápali mezi Plutarchem a Pondělíčkem, budete souhlasit, že literatura k tématu, jak zaujmout vyhlédnutou dívku, našinci tehdy příliš nepomohla. To dnešní arzenál „návodovek pro ostýchavé“ je mnohem štědřejší. A nemusí být určen jen pro teenagery, jak ukazuje příběh publicisty, který se vydal za reportáží o internetové komunitě, jež dvoření přetváří v uměleckou disciplínu. A této solidární subkultuře okamžitě podlehl.
Moudra jejích členů sice připomínají poučky z magazínů životního stylu, ale míšení žánrů je ve Hře možná nevyhnutelná metoda, stejně jako pevná pravidla improvizovaných konverzací. Je to manuál s beletristickou zápletkou, román přerušovaný chatováním a kniha s komiksovou obálkou uzavřená filmovými titulky.
Interpretačně je ale ještě různorodější. Dá se brát za antropologickou studii postmoderních donchuánů, konfesi, generační výpověď i machistickou klukovinu. A pokud by v ní vedle citátů z Joycea někomu scházely celebrity, točí se kolem komunity Project Hollywood také Courtney Love nebo Tom Cruise.
Zatímco čeští filmoví Světáci se pod taktovkou Oldřicha Nového snažili v Praze 60. let dovzdělat, aby oslnili kultivovaností, Straussova parta se v honbě za romancí a rychlým sexem neštítí hypnózy, aplikované psychologie ani příruček pro výcvik psů. I sex a solidarita se ovšem z jejich hobby vytrácejí. Z životního stylu se stává nemoc, která digitální smečku mocensky rozeštvává.
„Muži, kteří před tím ani nevěděli, jak to v klubu vypadá, mohli teď vejít dovnitř, chovat se jako hvězdy a odcházet s kapsami plnými telefonních čísel a s dívkou po každém boku. Třešničkou na dortu pak byla možnost popsat své úspěchy v terénní zprávě a pochlubit se s nimi před celou komunitou,“ zjišťuje Strauss po zaškolení. Ano, baličům začalo jít o chválu a o respekt kolegů víc než o úlovky, které se dříve ostýchali oslovit.
Hra je knížka, kterou si po pár měsících vybavíte jen stěží, ale během četby pokládá kromě slovních návnad i provokativní odpovědi. „Pouhá sekvence několika manévrů, ani model chování nikdy nemohly spravit něco, co bylo porouchané uvnitř,“ zjišťuje hrdina po několikaměsíční praxi, a jestli vám to zní jako jeden z truismů, kterými chce zaujmout dívku na baru, máte nejspíš pravdu. Působí ale kýčovitě také jeho paralela mezi lovci žen a náboráři církve či politické strany?
„Čím lepším svůdcem jsem se stával, tím menší byla má láska k ženám,“ konstatuje Casanova 21. století. „Kde chybí závazek, chybí i hloubka, ať už mluvíme o vztazích, práci nebo koníčcích,“ varuje promiskuitní moralista před osudy svůdců, pro které se zdokonalování společenského vábení stalo stejně důležité jako nová image a přezdívky Style, Mystery nebo Sickboy. Podobně jako Bowie stvořil Ziggyho Stardusta i oni si vymysleli novou identitu, aby však po letech zábavy z jejích principů museli slevit.
Koneckonců i David Bowie tu svou písničkovou nabídku nakonec rozšíří alespoň na středu.
***
V honbě za rychlým sexem se tahle parta neštítí hypnózy, aplikované psychologie ani příruček pro výcvik psů
O autorovi| Jan Čáp, redaktor Orientace
