Čtvrtek 27. ledna 2022, svátek má Ingrid
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Z dob, kdy se to trochu smělo

Česko

Když se sebere knížka skečů a fejetonů Michaila Bulgakova, na obálku se umístí známý sovětský plakát, na němž soudruh odmítá stakan vodky, a nazve se po jedné črtě O prospěšnosti alkoholismu, je to sice tržně pochopitelné, ale přece jen trochu zavádějící. Například ten plakát je z let třicátých, zatímco povídky jsou o deset let starší, což byl v raných sovětských poměrech značný rozdíl.

Michail Afanasjevič Bulgakov (1891-1940) také není úplně tím příkladným autorem vzývajícím ruský alkoholismus, povyšuje ho na nějaké sanctum ruské vyvolenosti. Tento vždy aspoň v rámci možností elegantně oblečený muž byl spolu se starším Čechovem, ostatně rovněž lékařem, a Pasternakem asi spisovatelem nejkultivovanějším, nejcivilizovanějším a snad by se dalo říct nejevropštějším. Přiznám se tu, že mně osobně i nejsympatičtějším: pro svou ironii, lidskost, neokázalou věrnost svým zásadám. I pro to, jak se vůbec nehodil do poměrů, v nichž musel prožít, kromě krásného kyjevského dětství, celý, spíše tragický a krátký (zemřel v 49 letech), ale v něčem přece plný život.

Ale k té knížce: jsou v ní sebrány překlady osmnácti krátkých textů, které Bulgakov napsal v první polovině 20. let. Poslední je z roku 1926. Autor ediční poznámky Stanislav Rubáš tedy trochu mate, když píše o „realitě 20. a 30. let“: ve třicátých letech by nic takového již nevzniklo, a kdyby náhodou, pak by to nevyšlo. Překlady jsou výsledkem třísemestrového kurzu translatologie FF UK, kterého se zúčastnilo třináct mladých překladatelů, respektive tolik jich dodalo texty do knihy. Až na tři jsou to všechno texty převedené do češtiny poprvé, což je na tom nejzajímavější. Ony tři výjimky tvoří „miniatury“, které již přeložila Alena Morávková, mimochodem autorka jediné česky vydané monografie Křížová cesta M. B. (Paseka, 1996).

O hladu, ale svobodná Moskva Střízlivě vzato nejsou to právě dílka, na kterých by stálo Bulgakovovo mistrovství a sláva. Jsou spíš zajímavá z hlediska spisovatelovy tvůrčí biografie a bez jisté znalosti kontextu je myslím ani snad nejde číst. Pocházejí z prvních let po Bulgakovově příchodu do Moskvy (podzim 1921), kdy se mladý lékař se zraňující zkušeností z fronty (sloužil u bílých a bůhví jak by to dopadlo, kdyby ho tyfus nevyřadil z občanské války) rozhoduje plně věnovat literární činnosti. V té době má již napsané Zápisky mladého lékaře, první náčrty rovněž biografického románu Bílá garda a několik divadelních her. S tím vším přichází do Moskvy, která je sice bědná, vyhladovělá a ožebračená, ale zvláštním, revolučním způsobem „svobodná“. Může se v ní ledacos, zač bude za deset let i kulka. Nikoliv kvůli nějaké blahovůli bolševiků, ale proto, že poměry jsou ještě neusazené a chaotické. Pomalu se navíc rozjíždí zvláštní bolševické intermezzo, Nový ekonomický pořádek - NEP, a s ním skutečně snad závan liberalismu. Je to ideální doba pro satiru, nadsázku a komunální humor, který pak, až poměry utuhnou, zdegeneruje do „tepání nešvarů“ a la sovětský časopis Krokodýl a nebo náš Dikobraz. Bulgakovovy humoresky, to je tento žánr ve stavu zrodu. Vycházejí v satirických a literárních časopisech, kterých je jak hub po dešti: v jednom z nich, v Siréně - Gudok se Bulgakov stává redaktorem. Píše fejetony a povídky, na které těžko vztahovat vyšší literární kritéria. Je to publicistika na jedno rychlé přečtení, chlebařina se tomu říká. Východiskem je trochu rozvedená situační anekdota v kulisách panující ideologie: materiálem je nadsázka a absurdita psaná jako by z pokrokového postoje. Tepe se tu samozřejmě alkoholismus, byrokracie, nešvary ve zdravotnictví a v pohostinství, legraci si je možné ještě dělat z aparátu a byzantských poměrů, z nichž jeho specificky sovětská podoba vznikla. V lecčems by snad ty texty mohly připomenout povídky Haškovy, ale v nich je více dada a čistého nonsensu. Tady může být dada a nonsens realitou.

Součástí knížky je však také slavný dopis, který zoufalý Bulgakov adresoval 8. března 1930 samotnému Stalinovi. Žádá ho v něm, aby mu buď dovolil vycestovat, nebo ho zbavil zákazů, které na něj a jeho dílo (divadelní hry) byly uvrženy. To je text odpovídající již zcela jiné situaci. Rok předtím dochází k „velkému stalinskému obratu“ a legrace končí. Když Bulgakovovi 18. dubna, čtyři dny po sebevraždě Majakovského, zavolá do bytu sám Stalin a zaručí se mu za místo v divadle, je to počátek již jiné historie, jejíž metaforu čteme v geniálním románě Mistr a Markétka. Ale to už je skutečně jiná historie a jiný Bulgakov.

***

Michail Bulgakov: O prospěšnosti alkoholismu Vydal Pistorius a Olšanská, 2010 Přeložilo 13 překladatelů, 104 stran

Autor:

Naši zemi by neubránila ani desetkrát větší armáda, říká armádní generál Opata

Premium Přes tři roky šéfuje armádě a nejvíc mu pije krev byrokracie. Když je nejhůř, oblékne maskáče a vyrazí z kanceláře...

Situace se obrací. Dřív byl vstřícný západ, dnes vyrazte s obytňákem na východ

Premium Nemám rád kempy s jejich davovou atmosférou, hlukem a stísněným prostorem a hotely jsou pro mě nenávratně statické,...

Recept na dlouhověkost? Chirurg Pafko vysvětluje, čím si zkracujeme život

Premium Profesor Pavel Pafko o tom, proč si u televize neotevře lahváč, o malém štěstí pro každý den a taky o poučném úrazu na...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!