V žebříčcích produktivity je Slovák Peter Šťastný jedním z nejproduktivnějších hráčů NHL dvacátého století. Odehrál 977 zápasů, v nichž získal 1239 bodů za 450 gólů a 789 přihrávek. V Evropském parlamentu, v jehož lavicích zasedá od roku 2004 a rád by zasedal i dalších pět let, je však na zcela opačném konci bodovacích tabulek.
S pouhými deseti vystoupeními na plenárních zasedáních figuruje mezi čtrnácti slovenskými poslanci na posledním místě a i v celoevropském srovnání je hluboko u dna.
Před pěti lety byla přitom nominace Šťastného do čela kandidátky Slovenské demokratické a křesťanské unie (SDKÚ) výborný tah. Zájem o evropské volby byl na Slovensku minimální, z hlediska účasti skončilo na posledním místě. Nominace legendárního Šťastného byla v tehdy hokejem opojeném Slovensku pro stranu živou vodou. SDKÚ tehdejšího premiéra Mikuláše Dzurindy volby do europarlamentu vyhrála. A to byl pro Směr Roberta Fica, jenž suverénně vedl v domácích průzkumech veřejného mínění, obrovský šok.
Vedle zaníceného antikomunismu a jazykových znalostí (Šťastný má slovenské i americké občanství) však Šťastný do Evropského parlamentu mnoho nepřinesl a víc než o Brusel se staral o spory s vedením hokejového svazu, především s jeho předsedou, bývalým důstojníkem StB Jurajem Širokým.
Letos SDKÚ zvolila jinou taktiku, když Šťastný je sice na druhém, volitelném místě, ale kandidátku vede exministr zahraničí Eduard Kukan.
