POSLEDNÍ SLOVO
Hornopočernický zpravodaj vychází už 55 let, vydává ho úřad městské části Praha 20, rediguje Dana Mojžíšová, časopis vypadá jak lesklý a barevný magazín, s mnoha fotografiemi, a je zadarmo.
Já jsem Počernice, Horní jako Dolní a jim podobné, brával jako takový roztřepený okraj Prahy bez vlastní bytosti, když nemají náměstí. Není to tak. Tato obec cítí svůj střed v několika výrazných objektech, takových gangliích společenského dění. Měl jsem odtamtud dva starší dojmy. Na hřbitově mají z 1. republiky náhrobek nějaké ruské šlechtičny a vedle něho má pomník šlechtic nového věku: „kádrový referent Státních statků“. Jsou to dvě poznámky z dějepisu. Za minulého režimu se v těchto Počernicích konala premiéra Havlovy hry Žebrácká opera.
Dostáváme několik místních časopisů, v různé podobě: z Nadějkova, z Vedrovic, z Hořovic, ze Zadní Třebaně, z Letohradu („Okénko do farnosti“) a ovšem z Brumova. Došli jsme k názoru, že kdo žije jen z ústředních novin, nechává se jaksi mrzačit: dovídá se všecko špatné, ale ne už všecko, co proti tomu lidé dělají. Má pak sklon k neurotickým reakcím: jako pan Beran z Ústí n. L. a já z Prahy 7. Život je prostě širší a hlubší, dává větší výběr zkušeností a pocitů. Na těchto Horních Počernicích jsem si od doby, co je dostávám, uvědomil, jak taková obec na „roztřepeném okraji velkoměsta“ může odolávat jeho gravitaci: lidé tu rovnomocně dělají všecko - kulturu, sport, výchovu... Velkým tématem zářijového zpravodaje jsou cyklostezky: návrhy, projekty, výsledky; s udivující informací, že investice se prý vrátí do čtyř let. Druhým hlavním tématem je škola, výchova, děti vůbec. Dovídám se, že musejí otevřít novou první třídu, protože dětí přibývá. „A proč má škola být zavřená, když se právě neučí?“ říká nový ředitel jedné základní školy. Můžeme si domyslet, jaké nové užitečné starosti rodičům připravuje. V roce 2006 se tu narodilo 133 dětí. Do července tohoto roku bylo tu oddáno 37 párů, ale jen ve čtyřech případech byli oba snoubenci z Počernic; můžeme uvažovat, co za tím je. Počet obyvatel se v roce 2006 zvýšil o 264, je jich tedy 14 210, a mě napadlo, že to je asi dost velké společenství, aby v případě katastrofy mohlo na jiném místě znovu objevit elektřinu. Neboť, podle zpravodaje, obec obsahuje všecky talenty. Svou druhou sezonu tu zahajuje divadlo premiérou Murellovy hry Poslední léto Sarah Bernhardt/ové, dodávám já.
Starosta obce Ivan Liška uvádí své „žhavé téma“. A tu poprvé čtu, co si myslím o bagristech a betonářích. „Život běží a investoři přicházejí,“ píše starosta a vypočítává problémy s nimi: Máme dopustit další zaneřádění městské části novým obytným souborem, když investor není ochoten postavit k tomu novou školu nebo školku a novou komunikaci? Na červnovém zasedání zastupitelstva se někteří mladší představitelé ptali, proč stále prodáváme pozemky a usilujeme o zastavení volných ploch. Jaké jsou vlastně zájmy městské části, co máme upřednostňovat a co hájit? Napsal starosta.
V říjnu (3.-6.) pořádají Horní Počernice Dny německé kultury, kde bude mimo jiné beseda o tom, jak se žije Němcům u nás a Čechům v Německu. A protože choulostivý bod asi obě slušně vychované strany obejdou, já bych šel na vystoupení německých studentů nazvané Wanderungen durch die Liederlandschaft.
