Když jsou hosté ve formě, české pivnice, moravské sklípky a slezské harendy se rázem mění v jeskyně plné Sokratů, Platonů, ale též archivářů a externích spolupracovníků statistického úřadu. Majitel modré knížky se od veteránů například poučí, kdo byl za ministra obrany Bohumíra Lomského náčelníkem Generálního štábu (Otakar Rytíř), nesportovec je svědkem zběsilé hádky odborníků, zda se legendární derby Slavie se Spartou na Strahově v pětašedesátém roce před padesáti tisíci diváky hrálo čtvrtého nebo pátého září (čtvrtého), a bývalý hudební kritik má rozsuzovat sázku zestárlých mániček, jestli to kytarový sólo na třetím singlu You Really Got Me od Kinks fakt hraje Jimmy Page nebo Dave Davies (co myslíte vy?).
Jak ovšem říkává kamarád Milan K., hospoda není holubník! Každá pořádná společnost štamgastů má svůj přísný pořádek, počínaje zasedacím. A dodržuje dávné zažité rituály, které se časem staly, co zákony, přímo ústavou země, jež se točí kolem pivního slunce, co téměř nikdy nezapadá. Kořeny té naší pravidelné sestavy sahají dle přeživších až k legendárnímu a bohužel zaniklému podniku U Rakviček na rohu Staroměstského náměstí, odkud se podařilo přenést do současnosti velmi důležité regule. Jedna z nejzásadnějších zní: Mezi větama se netleská a s malejma se neťuká! Přesto měl při náhodné návštěvě jistý bývalý vysoký soudce Vojtěch C. značné problémy, aby jim porozuměl, a když se zbaběle postavil ke klíčovému axiomu, že kdo neotočí rundu, je... (cenzurováno Syndikátem novinářů), nevlídné mručení ho vyhnalo od stolu.
Nic proti Otázkám Václava Moravce, ale kam se hrabou na hodnocení a dotazy, které tam klademe napříč i napodél politickým spektrem. Teď posledně jsme rázně odmítli řádění Shreka našeho zdravotnictví Tomáše Julínka, který by ve své slučovací mánii zřejmě nejraději dal dohromady nemocnice rovnou s pohřebním ústavem. Nejsme však lidé necitelní, jejichž duše a tváře zhrubly pod panákovými smrštěmi. Nikdy nevyslovujeme sprostá slova na „č“ jako čunek. S dojetím sledujeme osudy osiřelého jezevčíka Andyho bývalého premiéra a jsme jenom rádi, že ho po rozvodu soud přiklepl sympatické paní Zuzaně. Zároveň hluboce obdivujeme bezmeznou nezištnost jejího dobročinného sdružení, které nazvala před novináři vtipnou zkratkou PRD (Paroubková Ráda Dostává), a vzhledem k důchodovému věku několika přítomných se těšíme na vznik založení nové odnože její nadace s názvem Pomoc pro budoucnost našim dědkům. Zcela přitom odmítáme pomlouvačné zprávy, že se prý dětské domovy urychleně evakuují, jak tak k nim paní Zuzana neustále dojíždí v audi vrchovatě naloženém rolemi toaletního papíru, omalovánkami pro bezruké a pestrými záclonami pro nevidomé chovance.
Ještě jedna důležitá věc. Mohu-li mluvit za všechny své kumpány z restaurace P., plně sdílíme přiznání pana prezidenta, který se cítí být jakýmsi novodobým Donem Quijotem, jenž bojuje s větrnými mlýny, a toto přirovnání je pro něj ctí. Akorát nevíme, jestli mu tím pádem Sancha Panzu dělá Ladislav Jakl nebo Petr Hájek.
***
Rázně jsme odmítli řádění Shreka našeho zdravotnictví Tomáše Julínka, který by ve své slučovací mánii zřejmě nejraději dal dohromady nemocnice rovnou s pohřebním ústavem
