Lidský život se prodloužil za posledních sto let víc než o polovinu. Z toho se můžeme jistě radovat. Ekonomům, lékařům a nakonec i politikům však dělá starost rostoucí počet starých lidí. Zamýšlíme se nad kvalitou jejich života a vynořuje se otázka, stojí-li za to žít třeba sto let a zaplatit za to patnáctiletým živořením před odchodem z tohoto světa.
Největší hrozbou pro lidi vyššího věku je Alzheimerova nemoc, vedoucí k demenci. Podle odhadů dnes trpí Alzheimerovou nemocí na světě nejméně třicet milionů lidí. Očekává se, že v roce 2050 to bude sto milionů.
Dlouhé hledání léku Při Alzheimerově nemoci postupně degeneruje mozek a za jednu z hlavních příčin se pokládá skutečnost, že se v něm hromadí bílkovina beta-amyloid. K rozvoji nemoci přispívá genetická dispozice a malá duševní aktivita stárnoucích lidí.
Léčba umí zatím postup nemoci na několik let přibrzdit nebo i zastavit. Dříve nebo později však nemoc dospěje do stadia, kdy se člověk přemění ve vegetativního tvora, který nepoznává své příbuzné, ztrácí schopnost slovní komunikace a umírá mimo jiné následkem rozvratu centrálních nervových regulací.
Řada nedávno ukončených klinických výzkumných studií ukázala, že k léčbě lze využít imunitu. Očkování nejen zabránilo tvorbě amyloidu, ale vedlo i k jeho podstatnému úbytku v mozku. Přesto se duševní stav nemocných nezlepšil a nezastavila se ani progrese nemoci.
Naděje, že lze touto cestou nemocným pomoci, však ještě trvá. V jiné studii se totiž ukázalo, že další lék snižující počet amyloidových plaků, označený PBT2, přece jen aktivitu nervového systému zlepšuje.
V praxi se zatím dost dobře uplatňují medikamenty, které zvyšují koncentraci acetylcholinu v mozku. Tento neuropřenašeč ovlivňuje oblasti zajišťující kognitivní, tedy intelektové funkce – paměť a úsudek. A právě tyto nervové struktury nejvíce trpí ukládáním amyloidu.
Jiným neuropřenašečem, který je pro kognitivní funkce stejně významný, je glutamát. Kombinace léků zvyšujících množství acetylcholinu s lékem regulujícím aktivitu glutamátových receptorů je proto pro nemocné Alzheimerovou nemocí optimální.
Postačí jediná injekce?
Na takovou scénu přišla překvapivá zpráva, že stačila jediná injekce etanerceptu, aby se dramaticky zlepšil stav pana Waltera Skotchdopola, trpícího po tříletém průběhu Alzheimerovy nemoci pokročilou demencí. Měl těžké poruchy paměti, nedokázal zatelefonovat svému synovi a neuměl už zachovávat základní hygienické návyky.
Zázračná injekce vrátila zdravotní stav pacienta zase do stavu, ve kterém byl před třemi lety, uvedl Edward Tobinick, ředitel soukromé kliniky v Los Angeles v časopise New Scientist. A podobné účinky měl podle něj preparát také přibližně u padesáti dalších nemocných s Alzheimerovou chorobou.
Takovou senzační zkušenost přijímají odborné kruhy se skepsí. Především musí být ještě terapeutický
Degenerace je výbušné slovo. To odpovídalo obrazu fatálního
onemocnění.
účinek etanerceptu prokázán srovnáním s placebem. Nezdá se možné, aby degenerativní změny, které vznikají v průběhu let, byly vyléčeny za několik minut.
Především je vysoce nepravděpodobné, že by tak rychle mohl zmizet amyloid, který utlačuje mozkovou tkáň.
Etanercept není nový lék. Působí protizánětlivě a používá se při léčbě těžké revmatické artritidy, která vede k trvalému znehybnění kloubů, zvláště u lidí trpících lupénkou. Jde o látku, která potlačuje imunitní reakci a selektivně „neutralizuje“ účinek jednoho z klíčových cytokinů TNF-alfa, který má schopnost vyvolávat zánět.
Ani poznatek o úloze protizánětlivých léků v rozvoji Alzheimerovy nemoci není úplně nový. V řadě šetření se ukázalo, že lidé trpící revmatismem, kteří po léta užívali protizánětlivé léky, onemocní Alzheimerovou nemocí méně často a později než ostatní.
Nejznámějším protizánětlivým lékem je acetylsalicylová kyselina, pokládaná za nejúspěšnější lék v dějinách medicíny a známá pod názvem aspirin. Dnes se užívá nejen proti bolestem hlavy a zubů a pro snížení teploty při chřipce, ale taky jako prevence infarktu myokardu, poněvadž poněkud snižuje srážlivost krve a infarkt vzniká následkem ucpání věnčité cévy krevní sraženinou. Může být podán jako první pomoc i při cévní mozkové příhodě a léčit se jím dá i astma či oteklé nohy při zánětu žil. Podíl zánětlivých procesů lze najít při alergiích.
Najednou je zánět něčím, čím lze vysvětlit téměř všechny nemoci, poněvadž nakonec i rakovinu lze chápat jako jakýsi přebujelý zánět. Za vším lze vidět nějakou patologii imunity, která se „utrhla ze řetězu“ při alergiích nebo je nedostatečná, poněvadž se nepostarala o zničení nádorové buňky.
A teď to vypadá tak, že prozánětlivý cytokin TNF-alfa, který se snaží odklidit amyloid, je viníkem při rozvoji Alzheimerovy nemoci. Ta propukne jen tehdy, když amyloid vyvolá zánětlivou reakci zprostředkovanou TNF-alfa. Tak lze odpovědět na otázku, kterou jsme si kladli už po léta: proč se nedařilo prokázat vztah mezi množstvím amyloidu a hloubkou demence.
Prospěšné vrby u studánek Alzheimerova nemoc je tedy způsobena zánětem, a nikoli degenerací mozku. Nebo přesněji: v procesu rozvoje Alzheimerovy nemoci dnes vidíme převahu těch prvků, jimž říkáme zánět, a menší podíl oněch, které jsme si zvykli nazývat degenerativní. A můžeme se dohadovat, co je příčina a co následek. Proč přišel aspirin tolik do módy a užívá se daleko častěji než dříve? Podle mínění řady vědců je to tím, že salicylová kyselina (aspirin je její zdokonalenější derivát) byla v minulosti v mnoha zemích obsažena v pitné vodě. Kolem studánek, potůčků a řek totiž rostly vrby a salicyl se vyskytuje v jejich kůře v poměrně vysoké koncentraci.
Proč tak dlouho převládal názor o klíčové úloze amyloidu v patogenezi Alzheimerovy nemoci? Dosud je amyloid v mozku tím, co je nejnápadnějším nálezem při pitvě zemřelých nemocných. Amyloid je jinak ohnutá bílkovina, která se pokládala za projev degenerace tkáně. Degenerace je výbušné slovo s mnoha kulturními, ba i politickými významovými odstíny. To odpovídalo obrazu fatálního onemocnění.
***
Od zaníceného mozku
Alergie, ale třeba i rakovina souvisejí s imunitním systémem. Lze je chápat jako jakési přebujelé záněty. A stejného viníka může mít i Alzheimerova choroba. Jak ukazují nové výzkumy, klíčovou roli při vzniku této nemoci nehraje ani tak degenerace mozku, jako právě zmíněný zánět.
k zázračnému léku Tým Edwarda Tobinicka zjistil, že jediná injekce etanerceptu může zlepšit stav pacientů s pokročilou demencí
Etanercept není novým lékem, využívá se k léčbě revmatické artritidy a působí protizánětlivě
zdravý mozek
mozek poškozený Alzheimerem
Alzheimerova choroba vede k viditelnému odumírání mozku: Mozek nemocného viditelně zmenší svůj objem a během snímkování elektrické aktivity je také znatelně méně aktivní než „myslivna“ zdravého člověka
Podle odhadů dnes na světě trpí Alzheimerovou nemocí nejméně třicet milionů lidí. Očekává se, že v roce 2050 to bude sto milionů.
Za jednu z hlavních příčin se pokládá skutečnost, že se v něm hromadí bílkovina beta-amyloid
O autorovi| OLDŘICH VINAŘ, Autor vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze. Vedl psychofarmakologické oddělení Výzkumného ústavu psychiatrického, později se zabýval klinickou psychofarmakologií ve společné laboratoři AV ČR a Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Nyní pracuje ve své samostatné psychiatrické ambulanci v Praze 8. Text byl převzat z časopisu Vesmír, zkrátila redakce LN.
