Stát si všiml poptávky po spravedlnosti
Ochota ministryně spravedlnosti změnit přístup státu a ochotněji kompenzovat vlastní chyby jejich obětem přichází sice s letitým zpožděním, ale díky aspoň za to. Snaha ušetřit na neprávem postiženém člověku je sice lidsky a byrokraticky pochopitelná, nicméně vyrůstá z přístupu, kdy občan je protivná havěť potenciálně narušující důstojnost úřadu, nikoli svéprávný člověk, jemuž má státní aparát sloužit. Snad politikům dojde, že nechtějí-li, aby stát na odškodném vykrvácel, musí přimět justici k solidnější práci.
Právník z Českého helsinského výboru František Valeš vyjádřil obavu, že může jít jen o krátkodeché předvolební zviditelňování se. Jistě, stát bude opět chtít šetřit a pracovníci justičního aparátu zodpovědní za přehmat nebudou chtít být vystaveni pokoření (neměli by také být, jestliže se prokáže jejich nepochybná hrubá chyba, vystaveni nějakému hmatatelnějšímu, adresnějšímu postižení?). Ale není vlastně i to dobrá zpráva? Vždyť jestliže se politik domnívá, že se takto zalíbí veřejnosti, znamená to, že zde existuje poptávka po spravedlnosti a po občanské důstojnosti. Existují přece společenské vrstvy či celé společnosti, jež ochotně přilnou k takovému státu, který se s nějakými „sprostými podezřelými“ zbytečně nemaže. Ztotožňují se raději se silným státem než s postiženým spoluobčanem. Spokojeně přikyvují, když vůdce lampasáckou dikcí oznámí, že s nepřátelskými živly zatočí, a soudy briskně konají. Ambiciózní politik by si v takové společnosti příslibem, že bude přiznávat chyby a platit za ně, nepomohl. I kdyby se u nás úřad před volbami jen cítil nucen předstírat, že bude k občanům korektnější, je to povzbudivé.
Čtěte Téma na straně 2
