Patřím k těm, kteří v minulých týdnech v rámci maturitní generálky opravovali písemné práce z českého jazyka. Rád bych veřejnost i pana ministra školství seznámil s celou tou přihlouplou, resp. nesmírně neefektivní procedurou a některými svými poznatky.
Posuďte sami („selským“ i ministerským rozumem) celý ten systém hodnocení. Učitel si přečte písemnou práci, pak vezme červenou propisovačku a při druhém pročítání zaškrtá různé chyby – nejasnosti, chybný slovosled, pravopisné hrubky apod. Práci znovu přehlédne a ví, jak ji celkově ohodnotit. Má nutkání napsat výslednou známku a přidat – jak tomu dosud bývalo – stručné slovní zdůvodnění, čímž by byl celý proces ukončen. Jenže – místo toho vyhledá tabulku nadepsanou Kritéria hodnocení písemné práce. Každé z chyb přiřazuje číslici a písmeno, občas tápe, minuty běží. Následně bere další tabulku, tentokrát nazvanou Bodová škála pro hodnocení písemné práce. Přiřazuje k jednotlivým kritériím body (0 – 1 – 3 – 5), často váhá, jde o „hraniční situaci“, pak už to nějak „flikuje“. Diví se, že třeba dosáhnout 12 bodů není aritmeticky možné. Nějak se toho „zbaví“. Svou práci odevzdá vedení školy, které musí každý jednotlivý (i nepopsaný) arch naskenovat a vše odeslat náležité instituci (CERMAT). Tam se bodové hodnocení převede na procenta. A z těch procent je pak „odborně“ vytvořena klasická školní známka, kterou se po pár týdnech studenti dozvědí. Ta se na 99 procent nebude lišit od hodnocení, které bylo učiteli zjevné po cca 15 minutách!
Hlavy pomazané z CERMAT Domnívám se, že jde o naprosto nesmyslné plýtvání finančními prostředky – a to v době, kdy se všude mluví o veřejných financích, škrtech a úsporách (nevím, co z celého projektu je hrazeno z fondů EU, ale na podstatě věci to nic nemění). Jsou „odborníci z CERMAT“ opravdu tak výlučné „hlavy pomazané“? Neboli: jsou středoškolští učitelé takoví prosťáčci, že nepoznají, zda je česky psaný text kvalitní, průměrný, nebo slabý?
Za posouzení stojí ještě další záležitost. Dle instrukcí se nesmí hodnotit invence či originalita, neboť prý nejde o literární soutěž a posuzování talentu. Na stejné úrovni se tak mnohdy ocitají texty poměrně vyzrálé s texty evidentně slaboduchými. A co hůře – pokud práce odpovídá zadání, funkční užití jazykových prostředků a kompoziční výstavba textu jsou v pořádku, může student napsat „na výbornou“ třeba extremistický článek, erotickou povídku apod.
Nechme hodnocení na učitelích Přečetl jsem si, že se ministr podivil „batohům před tabulí a legitimování studentů“ (batohy bych před tabulí ponechal, „občanky“ jsou věru dost absurdní). Byl tedy překvapen metodickými pokyny zadavatelům. Chci upozornit i na problémy spojené s pokyny hodnotitelům.
Nebojuji proti státním maturitám, přestože si myslím, že ničemu nepomohou; za velké peníze úroveň sjednotí, ale nezvýší. (Samostatným „neštěstím“ je totální devalvace ústní „literární“ zkoušky, která prakticky ruší znalost širšího kulturního kontextu a historie.) Chci pouze pana ministra požádat, aby zvážil možnost ponechat hodnocení písemné práce v kompetenci učitelů na jednotlivých školách. Domnívám se, že by šlo o rozhodnutí rozumné, pragmatické a široce akceptovatelné – přitom však nikoliv populistické. Já si opravdu neumím představit, že by zdravě uvažující kantor podle těch „přikázání CERMAT“ poctivě postupoval. Zastánci „tabulek“ se patrně pokouší argumentovat větší objektivitou. S tím však těžko souhlasit. Při zcela výjimečném odvolání je mnohem jednodušší ukázat verbální zdůvodnění a zaškrtané chyby v textu než vysvětlovat: „2B – lexikum, 3A – koheze, no tak vidíte, čemu se divíte?!“
CERMAT, v čele se svým bossem, je hnusná chobotnice. Napáchala toho dosud až až. Sám pořádně nevím, kolik mám všech těch certifikátů, kolik času jsem promarnil e-learningovým studiem, všelijakými testy a prezenčními semináři. Ale vím, že vzápětí jsem si z toho nepamatoval vůbec nic. A vím také, že to vůbec nevadí. Ono totiž při zadávání či hodnocení stačí přečíst si papír s instrukcemi a zařídit se podle něj. Jak prosté, že…
O autorovi| středoškolský učitel; Petr Střešňák,
