Soud v Bhópálu včera konečně vynesl rozsudek nad osmi bývalými zaměstnanci továrny, které žaloba vinila ze zabití z nedbalosti. Všechny poslal do vězení, ale nejvyšší trest zní: dva roky. Navíc jeden z odsouzených už se ani vězení nedočká, protože je po smrti, a ostatní se prý proti rozsudku chystají odvolat. Verdikt soudu vzbudil nevoli u aktivistů, kteří se dlouhá léta zasazovali o důkladné vyšetření katastrofy a exemplární potrestání viníků v čele s bývalým šéfem společnosti Union Carbide Warrenem Andersonem. Podle nich přišel verdikt pozdě a ještě ke všemu je symbolický.
Faktem je, že na Andersona vydala indická vláda zatykač, ale nakonec zůstalo jen u toho (nevyvíjela žádné úsilí, aby byl dopaden a souzen). Před soudem tak stanuli jen šéf indické pobočky společnosti Kešúb Mahindra a jeho nejbližší spolupracovníci z vedení, všichni Indové. Některým z nich je dnes víc než sedmdesát let. Soud jim vedle vězení uložil ještě peněžité pokuty ve výši 100 tisíc rupií (zhruba 40 tisíc korun), ale to aktivisty neumlčelo, spíš naopak.
„Soud tím stanovil velmi nebezpečný precedens. Jednal, jako by šlo o autonehodu. Ten rozsudek je skandál a podvod,“ rozčiloval se v rozhovoru pro britskou BBC jeden z aktivistů Satinath Sarangi.
Experti se dnes shodnou na tom, že chemička v Bhópálu naprosto nesplňovala bezpečnostní standardy obvyklé například v zemích západní Evropy. Systémy zabezpečení prý nefungovaly, buď se na nich teprve dělalo nebo zůstávaly vypnuty (aby se ušetřilo). Vedení fabriky ani nedisponovalo plánem pro případ havárie, natož aby preventivně instruovalo lidi, kteří žili v blízkosti chemičky, jak se mají zachovat, kdyby náhodou k něčemu došlo. Následky jsou prý patrné dodnes -v oblasti se rodí vysoké procento dětí s defekty.
Vyšetřování se táhne už od 80. let. Původně mělo být obviněno 12 lidí, pro které prokuratura žádala až desetileté tresty. Nejvyšší soud však v roce 1996 žalobu zmírnil na „zabití z nedbalosti“.
