Devátého září zemřel v Praze jeden z nejnadanějších českých architektů Martin Roubík. V sedmdesátých letech studoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, ale ze školy byl z politických důvodů vyhozen, a dokonce uvězněn. Ještě před soudním procesem se mu však podařilo za dramatických okolností emigrovat do Norska. Tam pokračoval ve studiu na Arkitekthogskolen v Oslu, ale ani tuto školu nedokončil. Prosadil se však v několika soutěžích, a poté se stal zakládajícím členem ateliéru Snohetta, v němž se podílel na stavbě Muzea umění v Lillehammeru.
Především však byl ve vítězném týmu, který zcela nečekaně vyhrál jednu z nejvýznamnějších světových soutěží poslední doby - na Alexandrijskou knihovnu v Egyptě. Ta byla později Snohettou také realizována (Roubík se na definitivním projektu již nepodílel).
Nekompromisní a neklidný V roce 1999 se Martin Roubík definitivně vrátil do Prahy a založil zde ateliér. Projektoval úpravy československé ambasády v Oslu nebo nové zastřešení renesanční fíkovny v areálu Pražského hradu. Jeho návrh byl velmi invenční, ale také nesmírně nákladný, což prakticky znemožňovalo jeho realizaci.
Roubík byl ale nekompromisní -raději ztratil prestižní zakázku, než by ustoupil ze svých představ. Tato jeho tvrdohlavost a neklidná povaha mu ovšem přinášela problémy. A nešlo jen o zakázky. Stal se sice oblíbeným pedagogem pražské Fakulty architektury ČVUT, ale nakonec musel po neshodách s vedením školu opustit. Následně sice dvakrát za sebou vyhrál výběrové řízení na post děkana liberecké fakulty, rektor ho však do úřadu nepotvrdil. Spolu s kolegy ze svého ateliéru - Reginou Loukotovou a Mamdouhem Hamzou (ateliér GEM Architects) a několika svými studenty se Martin Roubík zúčastnil také další vysoce prestižní soutěže (přes 2400 participantů!) na Velké egyptské muzeum v Gíze. I v tomto případě se mu podařilo proniknout do závěrečných kol a jeho projekt získal čestné uznání.
Sen o nové škole architektury V poslední době však bylo o Roubíkovi slyšet více v souvislosti s jinými kauzami než s vlastní architektonickou tvorbou: vystupoval například razantně proti výsledkům mezinárodní soutěže na Národní knihovnu v Praze. Pokoušel se rovněž vybudovat podle vlastních představ novou vysokou školu architektury jako konkurenta „zkostnatělé“ ČVUT.
Co se týče Kaplického návrhu, ten, jak se zdá, realizován nebude. Zda se podaří naplnit další Roubíkovu vizi o novém architektonickém učilišti, ukáže čas.
O autorovi| Zdeněk Lukeš, historik architektury
