Vaněček byl modelovým případem v minulosti již jednou, když jako vůbec první Čech dosáhl toho, aby soud v červnu 2003, tedy pouhé tři měsíce po zveřejnění oficiálních seznamů spolupracovníků StB, rozhodl, že byl registrován neoprávněně.
Vnitro ovšem poté s odstraněním jeho jména ze seznamů poměrně dlouho otálelo. „V dané věci je neoprávněný zásah zcela zřejmý, když jméno zůstalo zveřejněno i po 6. červnu 2003,“ zdůraznila včera soudkyně Ludmila Říhová.
A právě v tom je Vaněčkova kauza specifická a nabízí se otázka, jestli by soudy byly tak štědré i v případě, že by vnitro příkaz k odstranění jména splnilo v zákonné lhůtě.
Vaněček věří, že ano: „Jsem přesvědčen, že budou následovat další žaloby.“ Naopak ministerstvo odmítá, že by mohlo jít o precedens. „Nedomníváme se, že by to šlo jednoduše vztáhnout i na ostatní podobné případy. Každý je podle nás nutno posuzovat zvlášť,“ řekl LN mluvčí resortu Vladimír Řepka.
Vaněček se s vnitrem soudí od roku 2002. Nejdřív se bránil proti pozitivnímu lustračnímu osvědčení, pak žalobu rozšířil i na oficiální seznam spolupracovníků StB. Úspěchu dosáhl díky posudku grafologů, kteří potvrdili, že jeho podpis na vázacím aktu byl zfalšovaný. „Musel jsem kvůli práci do hraniční zóny a o propustku žádat StB. Měli tedy mé iniciály, a tak můj podpis, aby si u nadřízených udělali čárku, padělali,“ vysvětluje Vaněček.
Výmaz z internetové podoby seznamu agentů StB však Vaněčkovi nestačil, a rozhodl se žádat odškodné. „Snažil jsem se o to, abych očistil své jméno především před svými dětmi a kamarády. To vysvětlování bylo nejtěžší,“ vzpomíná Vaněček. Podle svých slov také až do vyřešení případu dobrovolně rezignoval na post šéfa českokrumlovské ČSSD. To vše Říhová ve svém zdůvodnění vzala v potaz. „Spojení s StB je nesmírně dehonestující,“ konstatovala soudkyně. Soudy přitom jeho nároky nejdříve odmítaly, Nejvyšší soud ovšem loni jejich rozsudky zrušil a případ vrátil na začátek.
V souzení chce Vaněček pokračovat, ještě prý zvažuje žalobu na Archiv bezpečnostních složek, který jeho jméno po převzetí seznamů agentů dočasně zveřejnil v rámci takzvaných archivních pomůcek. Většina ostatních lidí, kteří u soudů uspěli s tvrzením, že jejich registrace byla neoprávněná, tak vytrvalá není. „Já už další žalobu neplánuju, já na to kašlu. Stačí mi čisté svědomí,“ řekl LN před časem třeba někdejší šéf dozorčí rady Škody Auto Vratislav Kulhánek.
***
„Snažil jsem se o to, abych očistil své jméno především před svými dětmi a kamarády.“
